Už jsme si zvykli na to, že spousta lidí, o nichž na positivJE píšeme, má ve svém curriculum vitae, v kolonce 'střední škola' uvedeno Gymnázium Jeseník. Teď ale píšeme o studentovi oné školy a už nyní se těšíme, jak za pár let ozdobí sekci 'Lidé' našeho webu nějakým dechberoucím příběhem.

Někdo v tom má jasno od dětství, někdo se k tomu dopracuje později, ale někdo se za celý život nepotká s prací, která by ho vyloženě bavila. Je to škoda a my neopomeneme žádnou příležitost, jak vám servírovat příběhy zajímavých Jeseničáků, kterým se to povedlo. Zveme je pak na positivJE FESTIVAL, například vloni tam byl Marian Hefka.

Děti se přirozeně chtějí učit, už od batolat a my dospělí to v nich musíme hlavně povzbuzovat. Jednou z možností, jak rozvíjet zvídavost dětí, je jim ukazovat, k čemu se jim jednou všechna ta dřina může hodit.

"Sháním kombajn E-514, vlek za traktor, traktor Zetor 7245 nebo 7745.", i takhle může vypadat život malého farmáře hospodařícího v jesenickém pohraničí. A on takhle i v reále vypadá, leč této realitě ledasco předcházelo.

Vycházíme z toho, že jako čtenáři positivJE usilujete o to, abyste byli v něčem opravdu dobří. Dobrými se nestanete ze dne na den, vyžaduje to píli a vytrvalost, řekli bychom tomu pracovitost. No a pracovití lidé se zpravidla nechají inspirovat jinými pracovitými, obvykle už úspěšnými lidmi.

Vysvětlil by astrofyzik, jestli děti narozené po revolučním roce 1989 (včetně) mají jiné dispozice do života? Pokud ano, tak bychom pro něj měli životopis Martina Stehlíka, který přišel na svět právě v r. '89 a zdá se, že si žije zajímavě napsaný horoskop.

Pořádná zima, všudypřítomná protipandemická opatření, elektrické taxíky a koncentrace na tři závody, to je v kostce to, co si na probíhající zimní olympiádě zažívá jesenický běžec na lyžích Adam Fellner.

Zkusila si život na pohádkovém Novém Zélandu, zkusila si život ve vysněné Kanadě, zkusila si fajn život na Slovensku, nakonec dala přednost životu v Jeseníku, který do té doby měla rodačka z Plumlova navnímaný přes lyže, kolo a túry, když sem v dětství a mládí jezdila na hory.

Na Michala Viazaničku jsme ukázali prstem hlavně proto, že jsme ho chtěli zařadit do jesenického adresáře kreativních lidí. To platí, pořád ho tam chceme, nicméně po setkání s ním jsme malinko poupravili naši představu o tom, jakým ještě způsobem můžete na Jesenicku vést profesně pestrý život. Tím receptem je být multidisciplinárním člověkem -...

Nestojí za tím ministerstvo kultury, ani štědrá podpora dárců. Může za to bezbřehé nadšení jednoho člověka a dávka vstřícnosti obce. Tohle relativní málo stačí k tomu, aby Česká Ves už brzo otevřela vlastní Válečné muzeum.

Na vlčickou fotografku Báru Vávrovou jsme měli políčeno delší dobu. Pro nás je tahle drobná mladá žena prototypem moderního Jeseničáka, který si ve specifickém regionu dokáže zajistit obživu a nemusí za štěstím utéct pryč. I když ona si Bára občas odbíhá.

Pro Jesenicko je zakladatelem a hlavou sympatické rodinné firmy Birki, která se uchází o přízeň na trhu globálních výrobců holí a dnes z Jeseníku dodává běžkařské, sjezdové, nordic walkingové a turistické hůlky do několika zemí Evropy.

Rozvoj našeho regionu není ani náhodou jen v rukou osvícených starostů, úspěšných podnikatelů, progresivních ředitelů škol a dalších chytrých, pracovitých a nadšených lidí z Jesenicka. V některých věcech potřebujeme spolupracovat s krajem, státem, unií nebo jinou autoritou. A vždycky se hodí, když u těchto institucí máte dobré vztahy, dobré...

Koneckonců u Zdislavy to má Jesenicko dobré, i v situaci, kdy se její umělecký život začíná rozbíhat v druhém největším českém městě Brně (nějaká paralela s druhým největším městem Jesenicka Zlatými Horami, kde žila?), část své kapacity věnuje i úvahám, jestli a jak by se mohla v rodném kraji realizovat, aby zde využila to, co se naučila.

Nechceme říkat "My to říkali.", jenže ona je to pravda. My říkali, když se jesenický kuchař Jan Knedla vrátil po deseti letech ze zahraničí, že jeho profesní životopis je jeden z nejnašlapanějších v ČR. A hle, všimli si toho ve Forbesu a díky tomu už i v Česku ví, kdo je chef Knedla a co umí.

Zatímco politici nejen z Česka řeší, jestli mají do Číny jezdit, dva borci z Jeseníku mají od včerejška jasno, že oni rozhodně balí. Balí běžkařskou bagáž a nevystupují na Ramzové, že by si střihli klasikou Paprsek, oni balí olympijské stejnokroje včetně Raškovky 2 a střihnou si předlouhý let vládním speciálem do Pekingu. Pánové, jen žádné...

Tvrdit, že jeho úspěch je jako jamajský bob v ledovém korytě, by bylo ignorantství. Rodilý Jeseničák Honza Páleníček jezdí na surfovém prkně už nějakých sedmnáct let a vlastně už až tak Jeseničákem není. I když jste ho v covidových časech mohli v Jeseníku potkávat, fakticky s celou rodinou žije na Bali.

Psali jsme tu o budoucnosti samoobslužných prodejen, které by se mohly prosadit na venkově, kam se lidé pracující ve městech dostávají až v čase, kdy už mají tamní koloniály zavřeno. Zákazník se do takového obchodu vpustí mobilem, nakoupí si a na samoobslužnou kasu načte zboží, zaplatí opět mobilem a odchází.

Pořádný kulturně-gastronomický vítr způsobuje Pivovar Cestář v Ostružné. A protože víme, že za tím větrem do značné míry stojí Kateřina Nováková, pozvali jsme si ji na positivJE FESTIVAL 2021, aby celé Jesenicko seznámila s tím, jak se stavařka z Olomouce octne takhle v horách.

Ještě není jasné, jak dopadne jeho podnikatelský příběh, protože ho nemá zcela ve svých rukou. Už teď je to velká životní lekce, na které když budeme hledat pozitivum, tak ho najdeme - před lety přišel s něčím dost zajímavým na to, aby se mu to někdo pokusil sebrat.

Od 1. ledna 2018 na positivJE píšeme pozitivní zprávy o Jesenicku a ani po čtyřech letech se nic nemění na naší motivaci hledat v tomhle fajn koutu Česka den co den to dobré. Souhlas, někdy jsou to maličkosti, někdy jsou to zprávy dobré jen pro pár čtenářů, ale upřímně se snažíme.

Skvělá zpráva přišla poslední den roku z německého Obersdorfu, kde se běžela třetí etapa Tour de Ski. V ní se jesenickému Adamu Fellnerovi podařilo poprvé v životě proniknout do TOP 30. Díky povedenému výkonu si 26. místem poprvé v životě připsal body do světového poháru.