Tereza Bořutová se vrátila ze světa zpět na Šerák, ale má nápad i pro Jeseník

Tereza Bořutová vyrostla na chatě Jiřího na Šeráku a po letech cestování po světě se rozhodla vrátit domů — do Jeseníků. Dnes se zapojuje do rodinného podnikání v gastronomii a cestovním ruchu a zároveň připravuje komunitní projekt Kurnik Šopa, který má ambici oživit kulturní a společenský život v Jeseníku.
V rozhovoru mluví o návratu, pokoře, podnikání v horském regionu i o tom, proč není potřeba odcházet do velkých měst, aby člověk mohl dělat velké věci, respektive proč je fajn odejít, a pak se vrátit.

Odkud pocházíš?
Jeseník.

Kde teď žiješ?
Jeseník.
Další INSPIRÁTORY z Jesenicka najdete zde.

Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Že je to malý, ale ne zaprděný. Lidi se tu znají, hory máš hned za barákem, a když se chceš ztratit, ztratíš se za pět minut v lese. Já jsem vyrostla na Šeráku, takže možná nejsem úplně objektivní — ale popravdě, když se vrátíš ze světa, dojde ti, jak málo míst takhle funguje.

V jakém oboru podnikáš?
Cestovní ruch a gastronomie.

Popiš nám trochu více svoje služby.
Hlavní část mojí práce je provoz horské chaty Jiřího na Šeráku — místa, kde jsem prakticky vyrostla a které posouvám dál. Staráme se o hosty celoročně, vaříme poctivé jídlo, ubytováváme. Snažím se, aby si lidi odnášeli nejen plné břicho, ale i pocit, že byli někde, kde to má duši.
Vedle Šeráku tvořím s kamarádkou Veronikou Dominikovou (na positivJE jsme o ní psali 11.5.2026 zde) projekt Kurnik Šopa — venkovní kulturně-sportovní prostor v Jeseníku, kousek od vlakového nádraží. Místo s dobrou kávou, letním kinem, workshopy, sportem s komunitou a slepičkami v kurníku. Prostě to, co tady chybělo — a my jsme se rozhodly, že nebudeme čekat, až to postaví někdo za nás.

Co považuješ za svůj největší byznysový úspěch, který by mohl inspirovat ostatní podnikatele?
Popravdě bych to ani nenazvala úspěchem — spíš zkušeností, kterou bych přála každému mladému člověku, co váhá, jestli do něčeho jít. Vrátit se domů a začít fungovat v rodinném podniku, kde už něco funguje a má svoje pravidla, není jednoduché. Musíš si vybudovat svoje místo, naučit se vést lidi, kteří jsou často o dost starší a zkušenější než ty, a u toho nezapomenout, že máš pořád co dohánět. Pokora je tady asi to nejdůležitější slovo. Občas jdeš hlavou proti zdi, občas se ta zeď posune. Ale když to přežiješ, zjistíš, že tě to naučí věci, které ti žádný kurz nedá.

Co bylo na startu tvého zapojení do podnikání na Šeráku vůbec to nejtěžší?
Sladit "venkovní svět", co jsem si přivezla z cest, s tím, jak věci běží na české horské chatě. Přijmout, že nejde všechno změnit tak rychle, jak bych chtěla. Vrátila jsem se ze světa plná nápadů a věcí, co jsem viděla fungovat jinde — a chtěla jsem je hned přenést k nám. Jenže rodinný podnik a lidi, kteří v něm fungují roky, mají svoje tempo a svoje důvody, proč věci dělají určitým způsobem. Naučit se zpomalit, vysvětlovat, někdy počkat — i když jsem si jistá, že daná změna by všem ulehčila práci — to byla ta nejtěžší škola. Pokora a trpělivost se nedají naučit z knížky.

Ehm, proběhla na začátku tvého byznysového příběhu nějaká příprava byznys plánu nebo jsi do toho šla po hlavě?
Tak napůl. Po hlavě v tom smyslu, že jsem si nesedla s tabulkou a nepsala pětiletý plán — ale zase spousta věcí je vymyšlená už dávno. Šerák znám odmala, lítala jsem rodičům kolem nohou v kuchyni a od sedmnácti jsem tam pracovala normálně jako součást provozu. V rámci bakalářky jsem si dokonce zpracovala potenciál celého areálu a Šeráku, takže jsem do toho nešla úplně slepá. K tomu sezóny na Wake Surf Náklo, kde jsem dělala produkci eventů a marketing — chtěla jsem si vyzkoušet úplně jiné prostředí a měla jsem obrovské štěstí na vedení, které mi předalo skvělé zkušenosti i přístup k práci. Takže hlava plná představ, co s tím chci dělat dál.

Co ti v podnikání přináší největší radost?
Když se lidi na chatu vrací — někdy už třetí generace stejné rodiny — a třeba mě poznají z doby, kdy jsem je obsluhovala jako malá holka. Jsem ten typ, co si s hosty ráda popovídá, zasvětí je do historie Šeráku, a pak se mi to vrací. Sama si je všechny ani nepamatuju, protože těch tváří už byly stovky, ale o to víc mě hřeje, že oni si pamatují mě.
A pak ten pocit, že se pořád někam posouvám — z holky, co uklízela záchody, přes kuchyň, bar, marketing až po event management. Největší radost mám, když ty znalosti můžu použít dál, třeba k rozjetí Kurniku (o projektu níže).

Jaké máš další podnikatelské ambice?
Rozjet Kurnik Šopa tak, aby se stal v Jeseníku samozřejmou součástí léta — letní kino, workshopy, sportovní akce, místo pro rodiče s dětmi i pro lidi, co chtějí jen dobré kafe. A dlouhodobě — přispět k tomu, aby Jesenicko nebylo jen "kam jezdíme na hory", ale taky "kde se něco děje" pro mladé lidi a rodiny, co tady chtějí žít.

Kurnik Šopa v Jeseníku nic není! Jdi Ty - máme prostor - vybudujme ho společně
Naší vizí je vytvořit bezpečné venkovní místo pro rodiče s dětmi, kde se malí návštěvníci zabaví třeba pozorováním slepiček v kurníku.
Chceme, aby se Kurnik Šopa stal středobodem, kam lidé chodí sdílet nápady, opéct si buřta, zhlédnout film v rámci letního kina, či si společně zaběhat/vyrazit na kolo na švih…nebo cokoli jiného.
Plánujeme pořádat workshopy, kolaborace a akce, které oživí naše krásné město.
Komu z vás by se tohle líbilo, můžete holky podpořit přes platfomu Donio (zde).

Kde čerpáš pro to všechno inspiraci?
Upřímně — z cestování. Spousta těchhle konceptů je dávno vymyšlená někde ve světě a já je chci mít tady. Když člověk projede kus Kanady, Latinské Ameriky a Mexika, vidí, jak se dá ke gastru, prostorům a komunitě přistupovat jinak — a začne ho svrbět, proč to nepřinést domů. Tak si nějak musím ty cestovatelské choutky kompenzovat. :D

Jak se ti tady v regionu podniká?
Jeseník je takový malý paradox — lidsky tu mám všechno, co potřebuju, kořeny, rodinu, hory. Byznysově je to ale region, který se musí zasloužit o každého zákazníka — sezónnost, vzdálenost od velkých měst, menší kupní síla. Na druhou stranu — když tady něco rozjedeš poctivě, lidi to ocení a vrací se. Velké město je rychlejší, ale tady má všechno hloubku.

Co bys dělala, kdybys nebyla na Šeráku a nechystala Kurnik?
Asi bych byla pořád někde mezi horami a oceánem — buď učila snowboarding někde v Japonsku, nebo dělala marketing pro nějakou outdoor značku. Ale popravdě: cesta, která začala na Šeráku, mě tam vždycky zase přivedla zpátky. Takže možná bych podnikala stejně, jen v jinou dobu.

Proč ses rozhodla vrátit se do Jeseníku, když jsi viděla tolik krásných míst po světě?
Protože nikde jinde jsem necítila ten samý druh klidu, který má Šerák po setmění. Cestování mě naučilo, že krásných míst je hodně — ale ten pocit "doma" se nedá nakoupit ani vycestovat. A taky jsem si uvědomila, že je rozdíl mezi "utíkat odsud" a "odjet, naučit se a vrátit se s něčím novým". Já jsem si zvolila tu druhou variantu a nelituju jediného dne.

Chceš něco lidem ve tvém REGIONU vzkázat?
Jeseník nepotřebuje, abychom z něj odjížděli a stěžovali si. Potřebuje, abychom se vraceli, zkoušeli a stavěli věci, co tady chyběly. Nemusíš mít všechno hned — stačí začít. A když máš nápad, který tě budí v noci, najdi si parťáka (já mám Veru) a jděte do toho. Jeseníky si zaslouží lidi, co se nebojí.

Kde můžeme tvoje podnikání sledovat?
Instagram: kurniksopakafe/.

Kamil Kavka