Na operu má Jeseník Vojtěcha Kaděru

24.09.2021

Říkáváme, že úspěch téhle země tkví v tom, jak dobře budeme umět rozpoznávat talenty a vášně našich dětí (každé nějaké má) a jak je necháme rozvinout, protože když se to sejde, máte na světě člověka dělajícího přesně to, co ho baví, a to je na výsledku vždycky znát.

Chcete příklad? Fajn, může to být operní pěvec Vojtěch Kaděra. U jesenického rodáka se právě tahle věc odehrála už v pěti letech, kdy do mateřské školy zavítali "lovci talentů" z tehdejší Lidové školy umění (dnes ZUŠ Jeseník), aby zjistili, že Vojta je sluchově i pěvecky nadaný a doporučili jeho rodičům dát svého synka na klavír. Propadl tomu, v jedenácti přidal violoncello a cvičil a cvičil... Doslova říká, že při hrání ztrácel pojem o čase, jak ho to bavilo. A bavilo ho i zpívání.

Ti nejnadějnější absolventi ZUŠek jdou kam? Na konzervatoř. Bylo tomu tak i u mladého Vojtěcha, Janáčkova konzervatoř v Ostravě to jistila. Držel se nástrojů, ale začínal opracovávat hlas, vycítil, že to je ten nej nástroj. A jal se ho dále zlepšovat na řecké vysoké škole Synchrono Odeio v Athénách, kde za šest let báječného života potkával i Řeky narozené na Jesenicku :-)

Během následných dvou let v Říme sice nepotkal žádné jesenické Řeky, zato potkal italskou operní pěvkyni Renatu Scotto, a i díky ní pak létal vystupovat na ose Itálie - Česko - Německo.

Když se v nějakých 28 letech vrátil do ČR, přišlo dilema mezi tím, na čem by chtěl Vojta plný sil a zkušeností v rodné zemi dělat oproti tomu, co za práci se tu v oblasti operního zpěvu nabízelo. Nepotkalo se to, a tak odešel do Německa, kde si zazpíval například s bavorskou filharmonií, hamburskou filharmonií...

Vraťme se k jeho dětství, kdy dělal hudbu na tisíc procent. Po německém angažmá ho to doběhlo a sundalo. Učil v několika pražských ZUŠkách, ale jiskra pro vlastní zpěv slábla. Nefungoval hlas, nefungovalo tělo... vyvrcholilo to dalším návratem k německým sousedům, kde ubral na zpěvu, více učil hru na klavír a přivydělával si jako údržbář v hostelu! Nějaké tři roky probíhal jeho vnitřní restart, zpěvu přibývalo jen pozvolna, hlavně ale přidal sport - gymnastiku, otužování, jógu a více času trávil tím, na co ho do té doby neměl. Třeba začal studovat neurovědu a kvantovou fyziku a uvědomil si, že život Vojtěcha Kaděry nemůže, ba nesmí být jenom hudba a zpěv. Našel tolik potřebný balanc mezi tím vším, až se před asi dvěma lety vrátil zcela. A do Prahy. Pro sebe objevil barokní hudbu, ta ho dostala.

V čase jeho uměleckého pookřávání sice udeřila korona, ale jak on se rozjede, je k nezastavení. S několika přáteli dal dohromady projekt 'Kontra Moment' naplněný barokní hudbou 17. a 18. století, a právě s tímto programem v sobotu vystoupí v jesenické Kapli, osvědčeném to koncertním prostoru.

Možná i u vás padne jeden mýtus o tom, že operní pěvec musí být obézní a nudný. Kdepak. Ale vypadat dobře jako Vojta, to vyžaduje sebekázeň. Však i jeho rozsportování se bylo o opuštění bezpečné zóny. Posouvání vlastních limitů a trpělivost mu jsou vlastní. Ale pozor, taky je důkazem, že vyhořet může sebevíc zapálený člověk a všem vám vzkazuje, ať nežijete 'životní styl', ale ať žijete ŽIVOT.

A těší se na vás v sobotu 25. září v Kapli (Kontra Moment) anebo v pondělí 25. října v Priessnitzových lázních (Kontrasty romantismu pro kontratenor a klavír) ;-)