Myslela si, že povolání herečka neexistuje, dnes večer má premiéru v Divadle Husa na provázku

25.01.2022

Koneckonců u Zdislavy to má Jesenicko dobré, i v situaci, kdy se její umělecký život začíná rozbíhat v druhém největším českém městě Brně (nějaká paralela s druhým největším městem Jesenicka Zlatými Horami, kde žila?), část své kapacity věnuje i úvahám, jestli a jak by se mohla v rodném kraji realizovat, aby zde využila to, co se naučila.

Moc ráda chodí po zdejších horách, s koncem statusu studenta k dobru dává vtipnou poznámku, že do Jesu bude muset jezdit ponejvíc přes facebookovou skupinu 'Jeseník v Brně' :-)

Podstatnou část svého mladého života si myslela, že bude učitelkou, a ne že by jí ještě nemohla být, každopádně teď je od kantorské profese poměrně daleko. Pokud ji nebude v něčem hrát. Na čerstvé absolventce herectví na brněnské JAMU je pořád vidět, jak je ze skutečnosti, že se právě začíná živit herectvím, roztomile rozpačitá.

Zdislava Začalová ve Zlatých Horách prožila poklidné dětství, vlastně si dost dala záležet na tom, aby nás právě o téhle skutečnosti přesvědčila. Dokonce své dětství považuje za naprosto průměrné, a to až do maturity na jesenickém gymnáziu, kdy stejně nevěděla, kam svoji budoucnost profesně směřovat. Mnoho let si myslela, že bude učitelkou. Někdy tyhle mladické sny zpestřila o knihovnici nebo detektivku. Jestli si v tu dobu myslela něco o herectví, tak rozhodně to, že herečka není povolání. A přitom jednu velkou roli Eržiky v Nikolaji Šuhajovi Loupežníkovi si zahrála už v 6. třídě. Pravda, bylo to na školním představení, když ji ochotníci po nepřehlédnutelném hlášení se vybrali z publika právě na ten jeden 'štěk' "Nikolko!". Zdislava si vybavuje, že to nebylo povedené, ale na chodbách zlatohorské základky se i tak pár dnů pyšně nosila :-)

Sice tvrdí, že dráhu herečky neměla ve svém perimetru zájmu, na druhou stranu dva roky chodila do dramaťáku, se kterým se dostala i na populární jesenickou divadelní přehlídku Žatva. Snad proto, že je z hudební rodiny, jestli kdy zvažovala konzervatoř, tak v souvislosti s jedním z několika životních plánů. Ten kalkulovat s tím, že by se stala učitelkou klavíru ve zlatohorské ZUŠce. Jenže jak je její rodina muzikální (všichni sourozenci hrají na hudební nástroje, maminka je dokonce varhanice v kostele), tak je její rodina i pragmatická, milou Zdislavou maminka s tatínkem směřovali k praktičtějším oborům.

Když se následně nedostala na pajdák ani do Olomouce, ani do Hradce Králové, prožila rok nečekaně pestrých událostí. Zkusila si hlídání dětí v Itálii, zkusila si registraci v registru nezaměstnaných na Úřadu práce a jak vidno, žádná historka není zbytečná. Ten rok byl time out. Promyslela si další postup, kdy šla na pedagogickou fakultu Univerzity Palackého (angličtina, hudební výchova). Ale chvílemi trpěla, třeba proto, že neznala noty. Jak už ale byla zaháčkovaná v kulturní komunitě, chytala víc a víc povzbuzování, aby studovala herectví, když ji to k němu tolik táhne. Po několikaměsíční tvrdé přípravě na talentových zkouškách na Janáčkově akademii múzických umění uspěla (z 300 zájemců vybrali 10). Svůj jackpot bagatelizuje slovy, že výkon nebyl oslnivý. Domnívám se, že uspěla, protože zvládla ukázku komunikace s publikem.

Nastoupila na Divadelní fakultu obor činoherní herectví, kde pod vedením Niky Brettschneiderové, Igora Dostálka a Andrei Buršové prožila za ni dosud nejlepší čtyři roky. I přes jeden koronový semestr, kdy se učila tanec, mluvený projev a zpěv online. Za velkou věc považuje příležitost studovat herectví. Ani na zážitky našlapaném gymplu by se nikdy nedostala k žonglování, tanci, jízdě na koni, baletu, zpěvu apod.

Úplně prvními profesionálními prkny, na nichž Zdislava hrála, bylo hostování v jedné inscenaci Divadla Polárka. Snad právě to, že se během školy i díky profesorům nebrala tolik vážně, jí pomohlo k dosti zásadnímu angažmá hned na začátku kariéry. Ještě během studia ji oslovilo a po škole pod smlouvu dostalo vyhlášené brněnské Divadlo Husa na provázku. Vzájemné oťukávání bylo poznamenáno vlnou pandemie, v tuhle chvíli je z toho účinkování ve dvou představeních, z čehož jedno 'Proč se dítě vaří v kaši' má premiéru 4. února, to druhé 'Chazarský slovník' se poprvé před diváky hraje právě dnes 25. ledna. Samozřejmě není náhoda, že o herečce Zdislavě Začalové píšeme zrovna dneska. Zdislavo, tfuj, tfuj! :-)

Její naskočení k profesionálům je tak čerstvé, že se zatím příliš neodvažuje rýsovat budoucnost. Ví, že by si jednou ráda zkusila film, ale vůbec takový cíl nechce říkat nahlas, neboť cesta před kameru nebývá přímočará. My jsme ji povzbuzovali slovy, že kolem filmu už se pár Jeseničáků pohybuje - namátkou Štěpán Kozub, bráchové Petr a Kurt Neubauerovi, Martin Chromek, Martin Petrásek, Honza Štindl, a že kdyby se spojily síly, mohlo by z toho jednou něco být.

Námět (zdroj): Tereza Zahradníková
Foto (zdroj): Divadlo Husa na provázku, David Konečný

Made in Jesenicko © 2022 positivJE. Všechna práva vyhrazena.