Martina Pavličíková našla po návratu z velkého města štěstí v Uhelné

31.03.2022

No, dobrá, možná k návratu domů na Jesenicko pořád stačí příroda, když ji milujete, protože Martina Pavličíková zařadila geografickou zpátečku z Brna do Uhelné právě kvůli ní. Jak se však později dočtete, její "přírodní důvod" je přece jen o něco pádnější.

Martina je ta, která ještě zažila základní školu v rodné Uhelné, čímž nedokladujeme její stáří, je tomu přesně naopak. Po druhé třídě začala jezdit do školy v nedalekém Javorníku, a to jí otevřelo další volnočasové příležitosti, kterých se chopila. Takto to popsala: "Já jsem pořád něco zkoušela. Začala jsem gymnastikou, dlouho jsem chodila do javornické ZUŠky hrát na klavír, a pak jsem střídala sporty, které mě bavily. Basketbal, ten dívčí měl na základce tradici, taky volejbal a později na střední...", přerušila výčet aktivit v dětství.

Na střední školu šla za kopec do Šumperka, protože chtěla jít z domova. Rodiče se neurazí, takhle to má spoustu děcek, že chtějí změnu, kterou nezlomí ani rodičovská láska :-) Kromě studia volný čas patřil florbalu a běhu (i tomu orientačnímu), to jsou v Šumperku poměrně silné sportovní disciplíny. V roce 2015 odmaturovala na obchodní akademii, což je dost univerzální obor na to, aby pokračovala na vysokou školu. Odstěhovala se do Brna, kde zvolila Mendelovu univerzitu, fakultu provozně-ekonomickou, specializaci na podnikový management. Brno super, život na koleji super, ale občas tam probleskovaly otazníčky, jestli je to to pravé místo pro život. Tedy rozhodně jo kvůli pracovním příležitostem, ale připomínáme její silnou náklonnost ke zdejší přírodě. Taky sport byl lákavou vábničkou. "Nikdy jsem nebyla příliš soutěžně orientovaná, ale z doby vysokoškolských studií mám zaběhnuté dvakrát Zapomenuté hory, sice variantu 26 kilometrů, ale pořád jsou to Rychlebské hory.", opatrně se nám pochlubila. Jen pro připomenutí, Zapomenuté hory jsou dnes už legendární trailový závod, za nímž stojí Bára Vávrová (na positivJE 3.2.2022).

Milí čtenáři, po státnicích se u Martiny ozvala ještě jiná vábnička a neuhodnete jaká. Taková, která jí pasuje na jednu z mála myslivkyň na Jesenicku. Trochu předbíháme, protože než se definitivně vrátila do Uhelné, tak si práci v Brně vyzkoušela. Už během vysokoškolských studií, takže jí nemůžeme podezřívat z toho, že by si žití v jihomoravské metropoli pořádně neotestovala.

Počítejte s námi - příroda jako taková, sport v přírodě, myslivost v přírodě, její tři hlavní důvody pro návrat domů. Chybí vám tam práce, jako ji tam nevidíme my? Tady je vysvětlení Martiny Pavličíkové: "Nic jsem tu najitého neměla, když jsem se vracela a první pohovory nebyly moc pozitivní. Buď jsem slyšela údivy nad tím, proč se s dokončenou vysokou vracím do regionu nebo se mi po pohovoru nikdo neozval.". Tak jak je to, vážení zaměstnavatelé? Říkáme, že nám tu chybí vysokoškoláci, a pak pro ně nemáme práci? A Martina to po třech měsících vyřešila tak, jak to bude řešit stále více mladých, když budou chtít zůstat na Jesenicku, a přitom dělat smysluplnou práci. Pracuje pro malou pražskou IT firmu, ve které má dvě hlavní zodpovědnosti - pomáhat s hledáním a náborem nových programátorů, kterých je jak známo velký nedostatek, plus má na starost vedení jednoho postranního projektu firmy - produkci ajťáckého podcastu SCRIPTease, to všechno z Uhelné. Plně tak využívá největších benefitů života na úpatí Rychlebských hor, tedy dlouhé procházky, výběhy i loudání, které prokládá prací (možná spíš práci prokládá procházkami), a hlavně se jí dostává prostoru pro onu zelenou vášeň - myslivost. Martina od loňska studuje na myslivkyni (tak myslivce v sukni nazývá sám Ústav pro jazyk český), v honitbě Uhelná, pokud ji přijmou za členku, bude jedinou ženou. Dost jasně utnula naši tichou úvahou nad tím, patří-li střílení zvířat k ideálním ženským kratochvílím, ačkoli její první výstřel je s ohledem na roční délku mysliveckého kurzu ještě vcelku daleko. "Myslivost je český unikát. Ve většině zemí jsi prostě lovec, protože střílíš divokou zvěř. U nás je to hlavně o ochraně a péči, a až po tom o lovení, kde ale zase smíš střílet jenom určité druhy a v určitém období.", osvětluje nám i čtenářům Martina. Takže prosíme, nepředstavujte si myslivce jako nějaké řezníky v lese.

Až udělá myslivecké zkoušky, má v plánu vybudovat chovnou stanici maďarských ohařů, má v plánu se provdat za svého milého, taky myslivce a rozhodně má v plánu svoji budoucnost spojit s tímhle koutem země.

Po takovém příběhu si troufneme připomenout naši vizi Jesenicka 2030+, podle níž budou mladí lidé fungovat z Jesenicka online a v úplně nových profesích, v technologiích, v kreativních věcech, v řemeslech..., kde nad sebou nenechají vyrůst ty skleněné stropy, podle nichž by se svými byznysy měli atakovat jenom okres Jeseník. Naopak, za kopec, do celé republiky a do světa, to může být cesta k zčeření zdejších stojatých vod :-)

A propo, Martina k sobě někoho hledá. Kdo byste chtěli následovat její profesní dráhu, pošlete nám na positivje@positivje.cz svoje CV.

Made in Jesenicko © 2022 positivJE. Všechna práva vyhrazena.