Z předměstí Prahy do Rychleb je cesta Moniky Doležalové, další kreativní duše, jíž zlákal náš region

Monika Doležalová se z předměstí Prahy přistěhovala do Rychlebských hor a umí zatraceně dobře popsat, proč je za to šťastná. Ve své tvorbě se zabývá grafickým designem, který ji živý a prací s přírodními barvivy, která ji baví. Pod značkou Býlím pořádá workshopy, tvoří autorské produkty a hledá způsoby, jak vracet přírodu zpět do každodenního života i vizuální kultury.

V rozhovoru mluví o bezbřehé inspiraci krajinou, tvoření mimo velké město, síle místních komunit i o tom, proč by některé z nás poslala "přes kopec", abychom prozřeli a docenili místo, kde žijeme.

Odkud pocházíš?
Velké Popovice (okr. Praha-východ).

Kde teď žiješ?
Vojtovice.

Co je na místě (v regionu), kde teď žiješ, nejlepší?
Je kouzelný! A omlouvám se předem za patos, který bude tento rozhovor nestydatě prostupovat. Jako člověk, který se sem přestěhoval z předměstí Prahy nevím, jestli se místního prostředí stihnu někdy nabažit. Vše mi tu přijde tak nějak čistší, ve všech rovinách toho slova. Když se chci kamkoli dostat, nestojím neustále v kolonách. To je těžko přenositelná zkušenost, kterou bych nepřála nikomu zažít, ale občas se mi dere na jazyk, když si místní stěžují na zdejší podmínky.

Co je tvůj obor - umělecký směr?
Grafický design, ilustrace a tvorba s přírodními barvivy.

Rozepiš se trochu více o tom, co děláš?
Pohybuju se na hranici vizuálního a užitého umění a designu. V posledních letech mě pohltil zájem o přírodní zdroje barviv a práce s nimi, z čehož vzniklo Býlím. Projekt, který má jednak edukativně-zážitkovou linku - nabízí workshopy a dílny, kde s barvivy pracujeme, druhak rozměr vlastní tvorby - vznikají řady drobných, přírodně barvených produktů či výroba na zakázku. V pozadí příprav workshopů probíhá pěstování a sběr rostlinného materiálu (květy, listy, plody, kořeny, hálky, kůry, skořápky…), sušení, lisování, výroba inkoustů…
Co se týče grafické tvorby, začínám vymýšlením konceptu a komunikací s klientem, kreslení a skicování, někdy fotografování a končím skládáním a dolaďováním designu do výsledného celku.
Ty dvě aktivity se docela dobře doplňují, jedna ředí čas strávený u počítače, druhá ostří oko pro kompozici. Mimo to koncepčně a organizačně zajišťuji výstavy v místní galerii, což moji osamělou činnost doplňuje o socializaci a notnou dávku inspirace.

Jakých úspěchů jsi dosáhla a máme o nich napsat, protože by mohly inspirovat další?
Z lokálních mě těší spolupráce s festivalem Blacksphere, jemuž letos podruhé vytvářím vizuál, stejně tak pro festival Kolébka. Zadání v kulturním prostředí je příjemně svobodné a je pro mě jednodušší se na jeho publikum naladit. Svému ilustrátorskému uskupení Nýbrž vděčím za účast na přehlídkách a zinfestech, např Lustr, Litr, Pokoje, Tabook či Millionaires club v Lipsku. V projektu Býlím si vážím všech uskutečněných workshopů a spokojených účastníků. Poslední dekádu vnímám jako hlavní poslání být průvodkyní mých tří synů, takže za určitý úspěch považuji i to, jak se mi daří vše skloubit bez újmy na zdraví.

Co všechno obnáší být ve tvém oboru opravdově úspěšná?
To je pojem, za kterým se pro každého skrývá něco jiného. Pro mě by bylo úspěchem rozpohybovat vlastní značku tak, aby byla udržitelná. Na osobní rovině bych byla šťastná, kdybych se mohla věnovat projektům, které mě naplňují a kdyby ty projekty mohly pozitivně ovlivňovat jednotlivce i společnost.

Kde pro svoji práci čerpáš inspiraci?
Určitě v přírodě, jakkoliv to zní otřepaně. Ona je tu dýl, než vše co na ni člověk "nanesl" a má moc nás tak nějak usadit, uzemnit. Když ji nemůžeme mít nadosah, prospěje nám alespoň se nějakým tím přírodním vizuálnem obklopovat. Práci s přírodním materiálem jsem si vybrala i proto, že už ani není nutné hledat téma, tvary mluví samy o sobě. Tvorba ecoprintu (přímého tisku rostlinami) je více o řemesle než o vytváření konceptů. Ale možná jednou, jestli dosáhnu v řemesle mistrovství, dostane prostor i cizelování konceptů!

Jaké máš další umělecké ambice?
Moje ambice jsou teď více ze škatulky podnikání než umění, tedy dát tvorbě tvar směnitelný za jinou energii. Ale dlouholetý sen, který bych si ráda v životě splnila, by bylo vydání (autorské) knihy.

Jaké podmínky mají kreativci tady v regionu?
Mě tu hodně vyhovuje ta neskutečná propojenost a blízkost skrze to, že je "zbytek světa" tak daleko. A to co tady je, je tak (příjemně) řídké! Viz první odpověď ohledně ucpání prostoru kolem Prahy. Když tady někam jedu autem, tak se kochám, každá cesta je zážitek. A to je i vhodná metafora k sociálním interakcím - lidi tu nejsou přehlcení nadměrným kontaktem, alespoň u nás v Rychlebech mi to tak přijde. Mě se v téhle konstelaci tvoří určitě líp, další vymoženosti jsou marginální. Když potřebuju změnit prostředí a být mezi lidmi, jdu do kavárny, těch je v okolí dost.

Co bys vzkázala mladším tvůrcům? (a tím myslím "každý jsme tu, abychom tvořili")
Težká otázka :) Jak předat nepředatelné a jestli varovat před chybami, kterými si člověk má projít, aby se dostal dál? Asi hledat to svoje a ptát se pořád dokola: Co to je? A co už to není? Co mi bylo podstrčeno? Lidi mojí generace si tohle často zpracovávají řádku let jen proto, že byli naučeni žít dle pokynů starších a autorit. Doufám a věřím, že se to posouvá, že vy mladí jste odvážnější, máte širší rozhled a dokážete využívat možností své doby spíš než se jimi nechat válcovat. Chci vám vzkázat, že v mých očích jste nadějí, že pokud najdete to, co je vaše, máte napůl vyhráno. Zeptat se na radu starších můžete vždycky.

Chceš něco lidem ve tvém REGIONU vzkázat?
Chci. Nejdřív těm nespokojeným, kteří se často ozývají pod příspěvky na fb: vím, že je pro vás těžké poodstoupit a vidět to dobré. Že je těžké uvěřit někomu, kdo přišel odjinud a tvrdí, že žijete v ráji. Pokud máte pocit, že vám tento kraj už dal vše, co mohl, možná stojí za to se vydat na chvíli 'přes kopec'. Dívat se kolem sebe, ptát se lidí, jak se jim tam žije, a vnímat, jestli byste to prostředí chtěli zažívat každý den. Někdy je ten odstup potřeba, abychom zase našli cestu domů.
Těm ostatním vzkazuju: díky, že podporujete místní tvůrčí proud, že pořádáte akce, setkáváte se, kultivujete vlastní energii, cítím to silně a dělá mi to radost!

Kde tě můžeme sledovat?
Web: bylim.cz, Facebook: Býlím, Instagram: Býlím.

Kamil Kavka