OTEVŘENÉ ATELIÉRY: Šárka Tomická se vrátila z Brna do rodných hor, aby je mohla malovat

K malování ji přivedl covid a návrat z Brna do rodných Jeseníků. Šárka Tomická začala kreslit po večerech, postupně objevila výtvarné kurzy a dnes nejraději vyráží se stojanem přímo do krajiny. Právě Jesenicko, a především její rodná Bělá, jsou pro ni největší inspirací.

V rozhovoru vysvětluje, proč za dobrým obrazem nestojí jen talent, ale především hodiny práce a učení, v čem se podle ní liší malba od fotografie a proč se malováním nechce živit, přestože ji výtvarná tvorba tolik naplňuje.

V sobotu 14. listopadu se také Šárka zapojí do Otevřených ateliérů Jesenicka. Pro návštěvníky připravila workshop tisku z tetrapaku, při kterém si vlastní grafiku mohou vytvořit děti i dospělí. A vůbec nevadí, pokud si myslíte, že neumíte kreslit. Najdete ji od 10 do 15 hod. ve škole v Adolfovicích.

Jak ses dostala právě ke své tvorbě? Byl to plán, náhoda, nebo tě k ní přivedla nějaká životní událost?
Malovat jsem začala až poté, co jsem si poctivě odžila společenský život v Brně a covid mě vrátil zpátky do rodných hor. Izolace od lidí, absence televize a práce mě navedly k tomu, že jsem po večerech začala kreslit. Zároveň jsem měla po pandemii i "sociální absťák" a dostala se ke mně informace, že paní Krhánková otevírá výtvarku pro dospělé. Přihlásila jsem se tam. Zároveň jsem si na Youtube našla kanál Nevzdělanci, kteří mají skvělé tutoriály na kresbu a malbu. A ještě jedna jesenická "věc" mi pomohla, a to, že v Katovně byly kurzy, které vedla Terezka Slováková, která s empatií sobě vlastní dokázala člověku sdělit, co by jeho malba ještě potřebovala. Tak nějak jsem to najednou rozjela na více frontách…

Co tě na tvé práci nejvíc baví a co je naopak nejtěžší? Co lidé obvykle nevidí, když se dívají na hotový výrobek nebo dílo?
Nejvíc mě baví jít ven a malovat, absolutně se soustředit na krajinu a snažit se ji zachytit. To mě uklidňuje a háže do klidu. Dávám si to za odměnu, že se na den vypnu z pracovního režimu, obleču si staré špinavé rifle, sbalím batoh a jdu ven. Stojím u stojanu až do té doby, dokud nejsem úplně zmrzlá nebo totálně unavená.

Co lidé nevidí? – Zpravidla říkají, že je to talent: "Jééé, ty máš talent." Ale talent není to, co díla, ať už hudební, výtvarná nebo jakákoliv, dělá tím, čím jsou. Jsou to zpravidla hodiny a hodiny dřiny, chyb, sdílení zkušeností, získávání informací, tréninku a vzdělávání se. Někdo se učí rychleji – umí lépe analyzovat chyby – a někdo pomaleji, ale vždy je to o učení a cviku.

Který svůj výrobek, zakázku nebo projekt považuješ za nejzajímavější? A proč právě ten?
Obraz svého syna, který stojí u zvonků jakéhosi byťáku a zvoní na ně. Je to obrazové převyprávění textu mojí oblíbené písničky Sokol od kapely Zuby nehty.

Dá se na Jesenicku tvou tvorbou uživit? Kdo jsou tvoji zákazníci a jak se k nim dostáváš?
Nemám ambici se malováním živit, chci jen malovat a kreslit nejlépe, jak dokážu. Živí mě počítačová grafika a nemusím tak u malování přemýšlet nad penězi. Snad mi tyto okolnosti v životě zůstanou co nejdéle.

Jak tě v tvorbě ovlivňuje Jesenicko? Je pro tebe zdrojem inspirace, výhodou pro podnikání, nebo občas i překážkou?
Ovlivňuje mě dost. Chci malovat zdejší krajinu, nejvíc pak Bělou, bydlím tu. Tak nějak mě sice baví malovat třeba na Kokořínsku, ale pak nevím, co s tím obrazem dělat. Jesenicko a naše obec zvlášť mi přijdou takové, že je chci mít i doma, že je můžu někomu zdejšímu třeba dát.

Co dokáže obraz vyjádřit lépe než fotografie?
Jsou to dvě různé disciplíny – jako plavání a atletika. Sice sport, ale jiný. Něco je spojuje, něco rozděluje, oboje je skvělé. Fotkou se člověku dokážete podívat hluboko do duše. Třeba fotky Zuzky Furmánkové jsou toho nad slunce jasným důkazem. Nebo fotkou můžete ukázat krajinu jinak, než jak ji znáte, jak je perfektně vidět na fotkách z dronu Toma Neuwirtha.

Na druhou stranu fotka je dokumentace, fotíte to, co je. Obrazem můžete upravit to, co je, na to, co vidíte vy. Lidské oko neuvěřitelně rychle přeostřuje, a tak vnímáte krajinu jako celek. Když ji vyfotíte, tak máte jistou formu dokumentace. To si můžete v obraze upravit, něco vynechat a dát do obrazu to, co je pro vás důležité, s barevnou škálou vašich momentálních pocitů. Osobně je pro mě velkým snem a výzvou jednou zvládnout obraz tak, abych pozorovateli ukázala to, co vidím já, když stojím za stojanem.

Co konkrétně zažijí návštěvníci tvého ateliéru 14. listopadu? Na co bys je osobně nalákala?
Na Otevřené ateliéry jsme připravili něco trochu jiného, aby si lidé z Jesenicka z toho "umění" taky mohli něco vyzkoušet. Workshop pro úplně každého. Grafickou techniku tisku z tetrapaku. Zvládne to opravdu kdokoliv a dílka jsou jedinečná.

Nemusíte umět kreslit ani mít "ten" talent. Výsledek opravdu prvních tisků je vidět na letáčku níže pod rozhovorem. A dělaly to děti druhého stupně. Ale zvládnou to i děti menší, za doprovodu rodičů. Touto technikou se dají dělat pohlednice, ilustrace, cokoliv.

Kamil Kavka