Šárka Sadiie Adamová chystá v Uhelné Zlatopletky

Šárka Sadiie Adamová se věnuje hledání průsečíků mezi folklorem a ekologií. Dostala se k tomu přes zajímavý profesní veletoč, kdy se z nerda přes počítače stala nerdem přes nitě. Zabývá se totiž restaurováním historického textilu. V rozhovoru ale moc pěkně vysvětluje, že ve skutečnosti jsou si tkaní látek a programování docela blízko.

Zlatopletky budou cyklus přednášek a barvicích workshopů, které proběhnou v Obecním klubu v Uhelné. První díl 24. května bude o problematice invazních druhů. Součástí bude i botanická vycházka po Uhelné a hledání zlatobýlu a křídlatky.

Šárko, odkud pocházíš?
Z Uhelné.

A kde teď žiješ?
Ve Vodochodech.

V jakém oboru se pohybuješ?
Věnuji se restaurování a konzervování historického textilu, a paličkovaným krajkám.

Prozraď nám víc o práci s historickým textilem.
Aktuálně junioruji jako konzervátor historického textilu v soukromém ateliéru nedaleko Prahy, jsem externím spolupracovníkem v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a v Ostrově lidových krojů, čehož si nesmírně vážím, protože mám možnost se setkat jak se špičkami v oboru, tak i s krásnými textilními kousky.

U jakých zajímavých projektů se v poslední době pohybuješ?
Zajímám se o krajky a lidové tkalcovské i předtkalcovské techniky. Díky tomu jsem měla možnost podílet se na rekonstrukcích historických lidových oděvů, třeba síťovaných krajek. Generační obměna, nebo spíše její porušení, má přímý dopad na zachovávání řemeslných znalostí a dovedností. Spousta technik se vytratila spolu s posledními rukami co ji uměly a v případě rekonstrukcí a restaurování (nejen historického textilu) to občas představuje problém.

Aby to nebylo jen o historii, zkoumám možnosti užití 3D tisku při uložení a vystavení textilií. Teď zrovna pro muzeum v Chomutově restauruji jeden krojový čepec, tzv. Goldhaube. 3D tisk z vhodného filamentu ulehčí jeho uložení i manipulaci s ním.

Mám ráda konceptuální multioborové věci, a proto se v technologiích posunuji od moderních syntetických barviv, které užívám ve své praxi, k přírodním. Vstupuje do toho chemie, historie, botanika a ekologie, protože se bavím tématikou užití barviv získaných z invazních rostlin.

Shodou okolností v tomto roce pořádám se svojí kamarádkou a umělkyní Sonyou Darrow cyklus přednášek a workshopů Zlatopletky s tématikou přírodního barvení invazními rostlinami. Odehrávat se bude na Javornicku a součástí bude třeba botanická vycházka, sběr barvicího materiálu a samotné barvení textilií i přednáška AOPK Jeseníky k problematice invazivních druhů. Stačí občas mrknout na můj instagram/pixelfed @funeral_folk , termíny i obsah se v něm objeví.

Popiš svoji cestu, jak jsi se ke své stávající práci dostala?
Historický textil byl mým koníčkem, kterému najednou narostly nohy a stal se z něj pořádný valach. Od mala jsem byla fascinována prababiččiným těšínským krojem uloženým ve skříni jako památka. V létě byly Vilémovické hody zlatým hřebem prázdnin u babičky v Uhelné.

Pak přišly klackovité roky barového povaleče a odklon k nadšení počítači, grafikou a weby. Měla jsem to štěstí zažít nástup nové technologie i paniku okolo Y2K a také postupně sledovat úpadek netu až do současné podoby, kdy je imperativem prodej a zisk, a ne volné sdílení informací.

Po sérii burnoutů jsem si říkala, že aby mě kompy a grafika nepřestaly bavit úplně, potřebuji si dát distanc. Obrátila jsem se právě k technice, kterou jsem se vždycky chtěla naučit, k paličkování a v návaznosti na to i zpět k historickému lidovému textilu. Začala jsem se postupně propadat hlouběji a hlouběji do řemeslných technik a historie, až jsem se odhodlala pro kariérní změnu a vyrazila před čtyřicítkou zpátky do školy. Z nerda přes kompy se stal nerd přes nitě, který si pro zábavu upaličkoval krajku z prababiččina čepečku. Kruh, který začal rodinnou památkou se uzavřel.

Někomu se to může zdát jako obrat o sto osmdesát stupňů, já říkám že jsem se vrátila ke kořenům technologie i programování. Textilní výroba, její zefektivnění a zrychlení, byla hlavním hybatelem industriální revoluce a automatizace. První program vznikl díky Adě Lovelace právě pro tkalcovské stroje. Zápis textilní vazby, to, jestli je vazný bod útkový nebo osnovní a jeho přenesení na děrované listy je zápisem binárního kódu. Nuly a jedničky. bílého a černého čtverečku. Zdokonalovala se výroba, zdokonalovaly se i výpočty a technologie s ní spojené. Od difference engine Charlese Babbage přes transmise, elektromotory. V dnešní době se technologie vycházející z textilu dále hojně užívají, třeba ve výrobě z karbonových vláken.

Co tě na tvém snažení baví ze všeho nejvíc?
Maximálně zúročuji všechny moje dosavadní zkušenosti a zároveň je to pro mě jako člověka s ADHD ideální hřiště. Mozek jede na plné obrátky, hledá a analyzuje nové informace z mnoha různých oborů, hledá souvislosti, improvizuje a nenudí se. Práce s historickým textilem vyžaduje znalosti grafiky, analytiky, jazyků, focení, historie, umění, chemie, mikroskopie, koloristiky, textilních technologií, stejně jako manuální zručnost, cit pro materiál a další. Stále je třeba hledat nová řešení, optimalizovat a vyhodnocovat. Zajímat se o to co a jak dělají ostatní v oboru nejen doma, ale i v zahraničí.

Jaké máš další ambice?
Ambice v tom obvyklém slova smyslu nemám. Nepotřebuji být nejlepší, nejuznávanější, udělat díru do světa. Budu spokojená, když budu dělat svému oboru dobré jméno a třeba někoho zlákám do tenat textilních :)

Kamil Kavka