Kamil Prášil: Řidič, ten tvrdej chleba má

07.01.2020

Na začátku byl výlet na zimní olympiádu do amerického Salt Lake City v roce 2002, kde navštívil tři zápasy hokeje, a k tomu závod ve sjezdovém lyžování. Plán byl zůstat půl roku, dneska z toho je 18 let života ve Spojených státech amerických. Ještě tři roky a bude to půlka života v zemi neomezených možností, jak se vždycky říkávalo. I když je otázkou, platí-li to i pro Ameriku Donalda Trumpa.
Čistokrevný Jeseníčák Kamil Prášil odchodil místní základní školu, pak se na dnes Hotelové škole Vincenze Priessnitze vyučil číšníkem. Vzdělání si doplnil dvouletou maturitní nádstavbou na střední škole gastronomie a farmářství a tři roky pak pracoval v denním baru v Priessnitzových lázních. Nevíme, proč to tak je, ale jako mnoho lidí z gastro oboru, dal číšničině sbohem, ačkoli v jeho případě to bylo i sbohem České republice. Klukovský sen vidět Ameriku byl silnější.
Už v roce 2002 to v USA cizinci přijíždějící do Států za prací neměli úplně snadné, nemluvě o dnešku, každopádně Kamilovi se začátky notně pomohli jeho brácha a bratranec, kteří už tam v té době byli. Navíc, cílové Chicago platí za město s velkou slovanskou populací, hlavně Poláků. Takže ani absence dobré angličtiny nebyla problém, Kamil se spíše učil polštinu. A celých osm let pracoval ve stavebnictví, na různých pozicích, na různých místech... Odnesl si z toho hlavní poznání, v Americe lidé živící se rukama, nejčastěji imigranti, makají 6 dní v týdnu (v pracovní dny 12 hodin, v sobotu 8 hodin). Ale jak vám je dvacetněco, tu fyzickou zátěž dáváte. Když máte jen skromné nároky na soukromý život.
V určitou chvíli, u Kamila to byly třicátiny, potřebujete trošku zvolnit, trošku přeskupit životní priority, a tak obrazně řečeno seskočil z lešení a vlezl do kabiny pravého amerického tiráku a začal brázdit nekonečné americké silnice. Prvních sedm let doslova křížem krážem po USA, teď už jezdí jenom "okolo komína", tj. cca do 350 km od domova. Vozí úplně vše, na co si vzpomenete - mražené, chlazené, sušené, elektroniku, textil, ocel... Stal se malým podnikatelem, kterým dle jeho slov prezident Trump vcelku pomáhá, takže už deset let třímá v rukou obří volant a pobrukuje si legendární hit "Řidič, ten tvrdej chleba má...".
A žije se mu dobře, má dvě děti, synovi je 11, dceři 8, společně žijí ve městě Bartlett, asi hodinu od Chicaga. Od toho Chicaga, kde v české komunitě potkat někoho z Jesenicka není zase tolik těžké, i když v posledních letech se mnoho lidí vrátilo do Česka. Jednou za dva roky Kamil sebere rodinu a přiveze ji na dovolenou do Jeseníku, aby svým dětem ukázal místa, kde vyrůstal. Sám má Jeseník pořád hluboko v srdci, a i dnes vám bez problémů řekne, že až děti vyrostou a opustí rodinné hnízdo, tak se do svého rodného kraje vrátí. Jak sem lítá jednou za čas, více si všímá toho, jak se Jeseník opravuje a krásní, rad si ho na "stará kolena" taky ještě užije.