Jesenický cyklista Nešpor absolvoval Tour de France horských kol

10.04.2018

Věhlas Tour de France jistě dolehl i k těm, kteří se o cyklistiku jinak nezajímají. Podobná legenda se od roku 2004, jen pro horská kola, rodí v Jihoafrické republice. Cape Epic je v tuto chvíli nejslavnější etapový závod dvojic, který vyhráli už i Češi Jaroslav Kulhavý a Kristián Hynek.

Letos tento závod dokončil i jesenický bajker Patrik Nešpor, dlouholetý člen cyklistického týmu Jeseničtí orli, dnes jezdící v barvách IN-LIFE cycling team. Ve dvojici s Janem Gábrišem skončili v osmidenním závodě v kategorii Men na 150. místě (účastnilo se 680. dvojic). Ale nejde tolik o umístění, jako o výkon, který musel Patrik podat, aby se podíval až do cíle. Za osm dnů ušlapal 658 km, nastoupal 13,5 tisíc výškových metrů. Opravdu super výkon.

Patriku, jak jsi se na Cape Epic 2018 dostal?
Úplnou náhodou a dost na poslední chvíli. Honza Gábriš přišel dva měsíce před startem o týmového kolegu a já mu po chvíli přemýšlení kývnul. Prakticky 8 týdnů před startem jsem souhlasil s účastí na tak náročném závodě. Který se navíc koná v březnu (start 18.3.), pro Evropana v dobu, kdy se na kole nedá moc trénovat.

Jak probíhala příprava na Cape Epic, v mrazivých dnech, v kombinaci se zaměstnáním?
Od podzimu jsem se na kole jen vozil, klasická pozávodní pauza, dva měsíce před startem závodu jsem měl v nohách asi jen 100 km na běžkách a něco nachozeno po horách. Hektická příprava tedy byla o hodinách na válcích, do -5°C jsem se snažil jezdit na kole venku. Stihl jsem najezdit asi 2,5tis. kilometrů. Normálně jsem chodil do zaměstnání a pak už jen trénoval a spal :-/ Všechno ostatní musí jít bokem a celý svět se točí jen a pouze okolo kola, takže přípravu na závod si "užiješ" nejen Ty, ale i všichni nejbližší, kterým bych chtěl poděkovat, že to se mnou vydrželi a přežili J

Pak přesun do Jihoafrické republiky...
Jo, z -20°C do +30°C! Letěli jsme týden předem, abychom s parťákem najezdili pár společných kilometrů a aklimatizovali se. Taky jsme shlédli závod světového poháru horských kol, který se týden před naším startem jel v nedalekém Stellenboschi.

Jak vypadá zázemí takového závodu, pětihvězdičkové hotely to asi nejsou?
Je to stanové městečko, postavené někde na velkém volném place, jako je fotbalové hřiště, případně v areálu školy. Součástí areálu jsou mobilní sprchy a záchody, obří stan jako jídelna, zdravotnické centrum, prádelna a tak. Top elitní závodníci mají vlastní karavany, ale 95 % účastníků ten týden žije ve stanech. I tohle k tomuto závodu patří.

Co řekneš k charakteru jednotlivých etap?
Tratě byly náročné, odehrávaly se na prašných cestách s minimem asfaltu. Velký podíl kilometrů jsme odšlapali na trailech plných kamenů a hlavně prachu. Díky tomu byly některé úseky nepříjemné, člověk najížděl do trailů naslepo, ale ty výhledy pak za to stály. Díky prostředí, ve kterém trénuji, jsem s technickými pasážemi neměl větší potíže. Holt, Jeseníky a Rychleby jsou pro horská kola super místo.

Byl jsi během závodu v kontaktu s dalšími Čechy a dalo se spolupracovat?
Čeští závoďáci spolu v kontaktu byli. Dost jsme si radili, pomáhali si, spíše mezi etapami. No, ale Češi si závod hlavně podmanili, udělali skvělé výsledky, Jarda Kulhavý vyhrál Elitu, Kristián Hynek byl druhý, v kategorii Masters vyhrál Ondra Fojtík.

Jak hodnotíš váš sportovní úspěch, 150. pozice v kategorii Men.
První čtyři dny se jelo skvěle, každou etapou jsme se posouvali o 20-30 míst nahoru. Problém přišel pátý den, kdy jsem šel na start s horečkou přes 39. Byla to královská etapa (délka 113 km, převýšení 1800 m), to jsme se propadli asi o sto míst. Zbylé tři etapy jsem jel prakticky bez jídla, protože jsem nebyl schopen nic kloudného pozřít, ale i tak se nám podařilo se pomalu navracet k původním pozicím. Ale taky jsme měli kupu štěstí, technika nám vydržela, neměli jsme žádný defekt! Určitě i díky tomu, že jsme jeli na české značce plášťů Mitas.

Na kolik tě účast na Cape Epicu přišla?
To je jednoduché si spočítat. Startovné na dvojici dělá 5790 USD, pak letenky a pojištění a další věci kolem. V průběhu závodu se o Tebe pořadatel postará se vším všudy (jídlo, pití, servis). Jinými slovy bez pomoci sponzorů takový závod uskutečnit nejde, čímž bych chtěl poděkovat osobnímu trenérovi Rosťovi Brokešovi a značce Force, kteří přišli s projektem Force Training, pod jehož křídly jsme startovali.

Teď musíš být skvěle rozjetý, jaké jsou ambice směrem k Jesenickému šneku 2018?
Teď potřebuju zjistit, co Cape Epic udělal s mým tělem, vracím se ke kolu a budu plánovat sezónu. Protože my vyhovují delší závody, od 70 km výše, zvažuji účast na Obr Drásalovi 208 km a Salzkammergut Trophy 210 km. Závodů Jesenického šneka se budu účastnit vždy, když mi to bude zapadat do plánů.