
Javornická Klára Ketnerová oživuje kraj Rychlebských hor

Učí v dramaťáku na ZUŠkách v Javorníku i Jeseníku, ale aktuálně podává důkaz o tom, že když se spojí talent s vášní a navrch se přidá láska k rodnému kraji, podaří se naprosto výjimečné věci. Kromě zmiňované práce s dětmi totiž Klára Ketnerová stojí za pěkným lokálním projektem - sepsáním zpěvníku Rychlebských hor.
Ve spolupráci s hudebníkem Vítem Hanulíkem a nadanými zpěvačkami Karolínou Kmeťovou a Evou Danielovou Klára připravila 15 nových písní rychlebského kraje, které se začínají jako lavina šířit Jesenickem. Chceme o tom vědět víc.
Prozraď nám, kdo je Klára Ketnerová?
Pocházím z Javorníku, kde i v současné době bydlím se svou
rodinou. Jsem vystudovaná divadelní lektorka, učím literárně-dramatický obor na
dvou základních uměleckých školách, v Jeseníku a v Javorníku. Pracuji s dětmi
od pěti do osmnácti let a těší mě, že mnohé z nich reprezentují náš okres na
krajských i celostátních divadelních přehlídkách. Během pandemie jsme založili
improvizační skupinu ODEMKNUTO, která baví diváky po celém okrese a vedu také
amatérský divadelní soubor DIVA.BANDA.
Jak jsi se dostala k hraní a divadlu?
Už jako malá jsem milovala divadlo, věnovala jsem se mu na
ZUŠ Javorník a později i na gymnáziu ve Šternberku, kde si mě všiml profesor
českého jazyka a dal mi příležitost hrát ve studentském souboru, což mě zásadně
nasměrovalo. Vystudovala jsem divadlo, film a média na Filozofické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci a posléze dramatickou výchovu na JAMU v Brně. V učení
dramatického umění vidím poslání. Je naplňující tvořit divadlo s dětmi a dopřát
jim skrze něj objevovat samy sebe i svět kolem.
Žiješ a tvoříš v rodném kraji, co je na Javornicku,
potažmo Jesenicku, nejlepší?
Náš domov, Rychlebské hory, neutváří jen nádherné
prostředí a příroda, ve kterém žijeme, ale lidé, kterými se obklopujeme.
Myslím, že máme obrovské štěstí, jak dobří, milí, vřelí, talentovaní a
inspirativní lidé u nás žijí.
Co považuješ za svoje úspěchy?
Osobní úspěch vnímám především ve spokojenosti své rodiny,
a ten pracovní ve spokojenosti svých žáků a diváků. To je pro mě ta největší
odměna. Věřím, že opravdový úspěch nespočívá v ocenění a uznání navenek, ale v
tom, že jsme spokojeni sami se sebou, překonáváme své limity a neustále na sobě
pracujeme. Vyhrávat bychom měli každý den sami nad sebou, a když se něco
nepovede, není to prohra. Je to zkušenost. Důležité je zvednout se, poučit se a
jít dál. A především být k sobě laskaví.
Počin, který mě za poslední dobu velmi těší, je tvorba písní Rychlebských hor. Tam spatřuji úspěch v tom, kolik rychlebských rodáků a nadšenců se do celého projektu nezištně a se srdcem na dlani zapojilo a kolik lidí to navzájem spojilo.
Jak se písně Rychlebských hor rodily?
Před několika lety mě napadla myšlenka, pokusit se
navrátit a vytvořit Rychlebským horám tradice. V hlavě mi zazněla první melodie
a slova k písni U Sedmi Lánů a další písně už tak nějak přicházely samy.
Oslavovaly náš kraj a snažily se zachytit jeho atmosféru.
Když jsem je poprvé zazpívala svým blízkým a kolegům ze ZUŠ Javorník, povzbudili mě, abych v tvorbě pokračovala. Ve stejné době jsem se potkala s Maruškou Krajplovou, která pracovala na tvorbě krojů Rychlebských hor, a tak jsme navázaly okamžitě spolupráci. Ona měla kroje a my písně. Uspořádali jsme koncert pod názvem V tom našem kraji v kroji, který se odehrál v Tančírně. Zaznělo tam tenkrát prvních pět písní. Zpívali je a hráli žáci a učitelé převážně ZUŠ Javorník a několik ze ZUŠ Jeseník. Koncert měl úspěch, lidem se tvorba líbila, tak jsme se rozhodli, že v ní budeme pokračovat a vytvoříme zpěvník.
Na něm jsem intenzivně pracovala dva roky s výborným hudebníkem, mým kolegou, Vítem Hanulíkem. Mezi písně jsme zakomponovali i tvorbu dvou mladých talentovaných rychlebských zpěvaček Karolíny Kmeťové a Evy Danielová. Dále jsem oslovila místní rychlebské umělce, kteří vytvořili do zpěvníku ilustrace. Líbilo se mi, že to bude naše kolektivní dílo. Nakonec vzniklo celkem patnáct písní a zpěvník s názvem Písně Rychlebských hor se mohl vydat.
Minulou neděli proběhl velký koncert v Tančírně v Račím údolí, kde jsme zazpívali všechny písně a zpěvník jsme slavnostně pokřtili. Bylo to krásné, bylo to NAŠE a bylo to ze srdce s úctou k naší domovině, k Rychlebským horám.
Naším přáním je, aby se zpěvník dostal k lidem, do škol a školek v Rychlebských horách, aby se písně s radostí zpívaly. Momentálně probíhá dotisk a dostupný bude opět koncem června, např. v Tančírně nebo na festivalu Blacksphere 28. června ve Vápenné, kde písně nejen zazpíváme, ale budou zde k vidění i nové podoby krojů Rychlebských hor.
Nějak mě žene od malička tendence lidi spojovat, proto mám tak ráda divadlo, a stejně tak to cítím i v tomto projektu. Těší mě, kolik rychlebských srdcařů se do vzniku zpěvníku a obnovy tradic zapojilo. Věřím, že se nám podaří zanechat odkaz i dalším generacím.
Kamil Kavka
Foto (zdroj): archiv Tančírna Račí údolí


Podnikající student Filip Bálint představil jesenickým středoškolákům JesHoney

Při venčení psa skorošický Jan Zhor vymyslel Blikačku

Martin Nemeškal je mladá podnikatelská krev, Čajbar Pangea není jeho první projekt

Pavel Stibor dělá z Promstalu nejvýraznější českou firmu v nevojenských projektech na Ukrajině

