Vznik Československa a Jesenicko - 1918/1919

28.10.2018

Dne 28. října 2018 slavíme přesně 100 let ode dne, kdy byla Národním výborem vyhlášena v Praze samostatnost nového Československého státu. Tento mezník nejen středoevropských dějin, který představoval vyvrcholení snah české politické scény z éry Rakouska-Uherska po úplném národnostním zrovnoprávnění, ovšem nebyl přijímán s nadšením na celém území mladého státu.
V pohraničních oblastech, kam řadíme i Jesenicko, totiž tehdejší sídelní struktura, složená v drtivé většině z obyvatelstva německé národnosti, státní útvar vzniklý na zbytcích habsbursko-lotrinského soustátí nechtěla uznat, natož být jeho součástí.
Politická reprezentace těchto území si byla vědoma válečné situace a možných důsledků porážky rakousko-uherských vojsk na bojištích tzv. Velké války, a tak se snažila využít práv a požadavků, s nimiž v týdnech a měsících před 28. říjnem 1918 operovala československá strana. Jednalo se především o právo na sebeurčení národů, které bylo v podstatě evropským "fenoménem" roku 1918.
Již dva dny po vyhlášení Československa proto v jeho hranicích vznikla nová provincie Sudetenland se sídelním městem v Opavě, která prostřednictvím svého okamžitě zřízeného provizorního parlamentu vyhlásila zájem připojit se k Německému Rakousku. Začaly se budovat dokonce i ozbrojené složky provincie, tzv. Volkswehr. Kromě toho v podstatě v každém větším městě vznikaly jednotky tzv. lidové domobrany, jejíž název znal také Volkswehr.
Německá okresní rada v Jeseníku se k Sudetenlandu připojila vyhláškou dokonce už 27. října 1918, kdy jeho existence oficiálně nebyla ještě ani oznámena! Ve městě i okolních obcích se začínaly organizovat protestní akce, vyvěšovaly se plakáty s nejrůznějšími agitačními projevy politiků či plány na budoucí vývoj nezávisle na Československu. Do těchto akcí se zapojily i významné osobnosti jesenického hospodářského a společenského života, jako byl průmyslník Karl Heile nebo katecheta jesenického gymnázia Josef Ehrlich.
Velmi brzy se ale začalo ukazovat, že nová provincie nebude životaschopná. Kontakty s Vídní byly nadmíru složité. Slíbená pomoc z Rakouska prakticky neměla jak dorazit, vojsko ani domobrana neměly řádnou organizaci, výzbroj ani výstroj a navíc vítězné mocnosti Dohody proklamovaly, že budou respektovat historické hranice českých zemí.
Definitivní ránu Sudetenlandu zasadilo zahájení obsazování jeho území československým vojskem koncem roku 1918. V prosinci 1918 byly jedinými ještě neobsazenými městy právě Jeseník spolu se Zlatými Horami, což se změnilo v lednu 1919. Vojsko v oblasti navíc natrvalo zůstalo.
V dalších měsících začali na Jesenicko proudit českoslovenští zástupci pověření převzetím státních úřadů. Tehdejší okresní hejtman Max svobodný pán von Weichs zur Winne odmítl složit slib věrnosti republice, kvůli čemuž byl ze svého postu odvolán. Na jeho místo nastoupil Walter Jakubowski, který zde vydržel až do roku 1936.
Ostatní úředníci okresního úřadu zůstali po složení slibu věrnosti na svých postech. Problémem se však stalo nařízení, které zavádělo povinnost ovládat i český jazyk, jež byl zcela zásadní zvláště při komunikaci s vyššími státními orgány. Každý z úředníků tak musel postupem času absolvovat státní zkoušku z českého jazyka.
Nový státní řád se příliš nedotkl státních a církevních škol. Zavádění výuky češtiny zde probíhalo nepoměrně déle a tím i plynuleji než v případě úřadů, kde důraz na češtinu byl neskonale větší.
Co se ovšem dotýkalo všech, byla velmi neutěšená ekonomicko-sociální situace. Lidé se potýkali s naprostým nedostatkem potravin, chybělo uhlí, důležité suroviny pro průmyslovou výrobu, oblečení, obuv atd. Zachován musel zůstat přísný přídělový systém, který byl velmi kritizován a neoblíben.
Situaci s potravinami na chvíli zlepšila americká potravinářská pomoc, která dorazila do Československa prakticky ihned po ukončení války. Na Jesenicko se tak dostalo kakao, mouka nebo sádlo. Děti k tomu ještě dostaly chléb, housky, popřípadě mléko.
Postupem roku 1919 se nicméně vše vracelo do starých, tedy špatných kolejí. Nastalý stav dokonce vedl k několika střetům, které např. ve Zlatých Horách vyústily ve střelbu do davu, která vedla ke smrti čtyř lidí a zranění několika dalších. Omezení v tomto období zasáhlo i oblast lázeňské péče, jelikož nedostatečné zásobování znemožňovalo adekvátní stravování pacientů. Špatnou situaci se podařilo vyřešit až v roce 1920, kdy okresní úřad zajistil lepší zásobování především mlékem a moukou.
Poměry na Jesenicku nicméně ani po "porážce" Sudetenlandu nebyly ideální. V dalších letech sice začal místní průmysl i lázně opět vzkvétat, avšak politické názory místního obyvatelstva zůstaly k Československu veskrze negativní. To se projevilo v několikerých volbách v éře této tzv. první republiky, a dále pak zejména po nástupu Adolfa Hitlera k moci, kdy německé národnostní hnutí bažící po národním sebeurčení opět zesílilo a vehnalo se dobrovolně do náručí německého nacismu se všemi jeho krutými zvyklostmi a ideály. Za tuto aktivitu ale německé obyvatelstvo Jesenicka posléze rovněž zaplatilo - bylo odsunuto, bez možnosti se vrátit.
My, dnešní obyvatelé Jesenicka, potomci znovuosídlenců, kteří přišli po roce 1945, nesmíme zapomenout na dřívější vývoj naší domoviny. Neodsuzujme ale dřívější německé obyvatelstvo za to, jak se v období okolo 28. října roku 1918 zachovalo. Není totiž vyloučeno, že bychom se na jejich místě nezachovali podobně. 

Autor: Kamil Tomášek, Vlastivědné muzeum Jesenicka, p.o.