Šárka Tomická se do Bělé vrátila i kvůli škole, kde vede úspěšný výtvarný kroužek

Šárka Tomická není vůbec žádná učitelka, a přitom poskytla tak zajímavý vhled do života na adolfovické základní škole. Původně jsme na tomto místě chtěli informovat o výstavě žákovských prací, která do konce prázdnin probíhá ve volnočasovém centru Bělá v pohybu. Jenže nás hned zajímalo, kdo za školním výtvarným projektem stojí a hle – ona to navrátilkyně do regionu, k tomu grafička na volné noze, Šárka Tomická.

Jako co si může ředitelka školy přát víc, než když se jí rodiče dětí samy nabízejí k nějaké spolupráci. Šárka coby někdejší absolventka ZŠ a MŠ Bělá pod Pradědem si dost silně přála, aby její dítě do téhle vesnické školy nastoupilo. To byl i motiv pro přistěhování nazpět.

Dejte si ten rozhovor a dovíte se hodně o dětech a hodně o učitelích.

Jak se jmenuje škola, na které učíš?
ZŠ a MŠ Bělá pod Pradědem.

Jaké předměty vyučuješ?
Kroužek výtvarné tvorby.

Rozepiš se trochu více o vaší škole, v čem jste podle tebe dobří a co se vám daří?
Škola je ta z menších, kde každý učitel zná každého žáka. Je fascinující pozorovat individuální přístup kantorů a jejich schopnost vidět a podporovat to dobré na každém jednom dítěti. (Každé totiž má svou silnou stránku a nemusí to být zrovna dokonalá gramatika.)

Každoročně škola pořádá projektové dny, kdy se žáci napříč ročníky rozdělí do skupin a pak společně vytvářejí nějaký projekt. Nejde zde o soutěživost, ale o propojení. Žádná separace na ty malé a velké, ale spolupráce, která se přenáší i do dalších dní.

Máme u nás skvělý personál. Každý z nich zná každé dítě a zdraví ho jménem.

Mohla bych toho psát spoustu, ale v podstatě je to komunitní život asi 200 lidí přirozeně vytvořený situací. To, o co se snaží různé skupiny po celém světě, je tady jednoduše přirozené.

Popiš svoji cestu, jak jsi se ke své práci pro školu dostala?
Nejsem pracovnicí školy. Jsem matka dítěte, která se díky tomu, jaká škola je, rozhodla stát její součástí a nabídla jí to jediné, co umí – výtvarný kroužek pro děti.

Jsem grafik z povolání a po 20 letech jsem se vrátila do rodného kraje. Z toho důvodu, aby mé dítě chodilo do školy na vesnici, kde budu mít lépe pod kontrolou, co se s ním děje. A protože mě nadchla škola a to, jakým způsobem je vedena, nabídla jsem to, co mě baví – výtvarnou tvorbu. Aby si i děti, které třeba nechodí do ZUŠky, mohly vyzkoušet různé techniky, různá témata a aby třeba našly zalíbení v některém segmentu výtvarna.

Co zajímavého nám řekneš o svých postupech a receptech na spokojené žáky, tj. co ti ve třídě funguje?
Nejsem učitel, bavím se s žáky jako s každým jiným. Tak trochu jako s dodavateli a zákazníky. Většinou se jich zeptám, co by chtěli příště dělat, dám jim na výběr z možností a nějak se dohodneme.

Na čem ale tedy opravdu lpím, je to, že pokud někomu něco nejde a někomu zase jo, tak si musí pomáhat. Neustále jim opakuji, že jsme jeden tým. Zní to klišovitě :D, ale není to samozřejmost. Občas mám takové ty dospělácké "kecy" o tom, jak mají mít správně nastavený morální kompas, takže ten, kdo skončí dřív, třeba začne uklízet po všech, aby to stihli dodělat i ti ostatní. A příště zase někdo jiný. A tak to děláme i u tvorby obrazů a jejich prezentace. Třeba sedmáci letos dělali triptych ovoce na formát A0 – každý namaloval jedno ovoce, a pak dodělávali všichni najednou detaily na všech 3 obrazech dohromady, působí to pak jednotně jako super dílo. Každý jeden ten obraz sám za sebe by určitě tak působivý nebyl. A je to i vidět, a i ta děcka to nakonec vidí a chápou význam té spolupráce.

V čem jsou dnešní děcka opravdu skvělí?
Jsou super přidrzlí a otevření. Nebojí se učitelů jako strašidel, která si budou stěžovat rodičům, ale berou je jako osoby dospělé, které jim mají co předat. Je vidět, že i když s nimi jen tak brebentím (nemám vliv na jejich prospěch), tak říkají "paní učitelka ta a ta" nebo paní kuchařky... Když si vzpomenu na to, jak jsme dokázali pod nátlakem uměle vytvořených autorit mluvit o učitelích my, tak tohle je podle mě lepší. Samosebou to nese strašně vysoké nároky na učitele a na to, že opravdu musí být silné osobnosti.

Co tě na tvém snažení baví ze všeho nejvíc a jaké máš další pedagogické ambice?
Mě baví to, že se dostanu k žákům, kteří jsou v pohodě s tím, co budeme dělat. Dost často mluví řečí, které vůbec nerozumím, a pak se z nich snažím dostat, co tím mysleli :D. Ale co mě fakt baví, je, když u někoho objevím, že mu tohle téma fakt sedlo.

Třeba loni mi vyrazila jedna holčina dech tím, že poprvé držela v ruce redispero a tuš a vystřihla takovou karikaturu, za kterou by se nemusel stydět ani středoškolák na UMPRUM. Anebo že klučina, který se tvářil, že je ve výtvarce skoro omylem, najednou udělal kombinovanou koláž (lepený baličák na archu a následné dokreslení příběhu), kterou mu asi "ukradnu" a nechám si ji zarámovat. Nebo že holky z nižšího ročníku dokážou namalovat výjev z vesnice tak, že běžný kolemjdoucí pozná, kde to je. Anebo že do skupiny chodí vyložený talent na perspektivu, a když ten kluk nakreslí barák, tak mi padá čelist. A tak můžu pokračovat dál. Jiné ambice nemám, chci jen, aby to takhle pokračovalo dál, abychom u té naší dvouhodinovky týdně byli všichni spokojení a bez nervů.

Zmiň jednu věc, kterou bys v českém školství okamžitě změnil/a, kdybys byl/a ministrem školství.
Kdybych byla ministryní školství, tak asi nic, ale kdybych byla někdo, kdo to opravdu může změnit, dala bych více nástrojů výchovy učitelům. Jako rodič vidím v okolí to, že učitelům se vzaly všechny možné nástroje, jako je nechat děcka po škole nebo jim dát za trest úkoly domů navíc, ale spousta rodičů očekává, že škola bude děti částečně více či méně vychovávat, ale ty učitele už nechali úplně bez nástrojů. Je to jako když někomu dáte pole a brambory a chcete úrodu, ale nedáte mu ani motyku, ani rýč, ani nic, co by mu alespoň trochu umožnilo výsledku dosáhnout.

Kde/jak pro svoji práci čerpáš inspiraci?
Tak tady všude kolem sebe od lidí z okolí :D a pak na internetu a mezi svými kamarády malíři. Žádné vyšší moudro na to fakt nemám.

První vernisáž mladých výtvarníků

Žáci ZŠ a MŠ Bělá pod Pradědem, kteří již druhým rokem navštěvují kroužek výtvarné tvorby, uspořádali svou první vernisáž. Ta se konala 24. června 2026 ve sportovně-zábavním centru Bělá v pohybu, kde mladí výtvarníci představili výběr svých prací vytvořených během celého školního roku.

Za výtvarným kroužkem stojí Šárka Tomická, která pochází z místní části Adolfovice, kde také navštěvovala základní školu. Sama oslovila vedení školy s nabídkou vést výtvarný kroužek a dnes dětem předává své zkušenosti, podporuje jejich tvořivost a rozvíjí jejich výtvarný talent.

Pod jejím vedením vznikla krásná výtvarná díla, která si můžete prohlédnout na výstavě v Bělé v pohybu až do 31. srpna 2026.

Kamil Kavka