Kuchař Ladislav Rozenský, co se učí u michelina

Gastronomie tu je díky cestovnímu ruchu, a taky dvěma oborovým školám docela téma, na druhou stranu zdejší restaurace mají problém absolventy přilákat. Po špičkových kuchařích z rodu Knedlů se tady rýsuje další bratrské duo, Ladislav a Jiří Rozenští. Mladšího necháme ještě studovat a představíme si staršího Ladíka. Ve svých 25 letech má vcelku jasno, kam to v kuchařině chce dotáhnout a vidíme, že o tom nemluví, ale dost na tom maká.
Z nějakého důvodu si pamatuje, že už v pěti letech chtěl být umělec, hrozně ho bavilo vyprávět příběhy. Jinak si základní školu vybavuje spíše jako trápení (jedničky měl jenom v první třídě), protože jako dysgrafik a dyslektik to s učitelkami neměl jednoduché. Samozřejmě ony s ním taky ne. Spoiler - děcka a rodiče, následující řádky vám ukáží, že porucha typu 'dys...cosi' vůbec nebrání tomu, něco skvělého v životě dokázat. Budoucí kuchař Láďa si v šesté třídě vyzkoušel dramaťák, nicméně od 7. třídy ho pohltilo judo a nabírání svalů v posilovně, což ho drží dodnes. Jeho svaly už taky zdobí několik tetování.
Na střední škole se pak cítil jako vyměněný, na jesenické hotelovce ho to chytlo, začal docela hltat všechno kolem gastronomie, nejvíce kuchařinu. Po maturitě jen částečně vyslyšel přání rodičů, aby šel studovat vysokou školu. Připomínáme, od pěti let rád fabuloval příběhy, tak se přihlásil na hradecké univerzitě na obor teorie čtenářství. Leč přijímačky záměrně sabotoval. Některé odpovědi v testu kreslil, některé tečkoval... ze 300 uchazečů skončil 297. Místo toho se v září ocitnul na Střední škole gastronomie a farmářství, kde nastoupil do učení - obor kuchař. Aby upevnil svoji lásku ke kuchařině, ale pozor, k té na nejvyšším levelu.
Školu zdárně dokončil a jal se řešit další ze studijních cílů - angličtinu. Odletěl do Skotska, kde ve vesničce o 60 obyvatelích Grandtully nastoupil jako číšník v penzionu Inn On the Tay. Ehm, kdo normální jede pilovat angličtinu do Skotska? ;-) I Ladislav to záhy pochopil, ale dřel. Z placu se dostal do kuchyně, spíše tedy k nádobí, kde přišlo veliké osvícení. Jednoho dne si řekl "Budu nejlepším umývačem nádobí na světě!". Jak řekl, tak udělal a tohle motto si od té chvíle přenáší na úplně všechno, co dělá. V hotýlku samozřejmě hodně rychle povýšil (dezerty, předkrmy, dva roky zástupce šéfkuchaře). Začal si kupovat světové kuchařky...
Po plánovaném návratu na Jesenicko nastoupil k panu Sekulovi na pozici kuchaře do lipovského penzionu Kovárna, kde vaří do teď, nicméně pointa dalšího rozvoje kariéry tkví v něčem jiném. Protože měl zájem, díky Míši Sekulové se dostal do Francie na dvoutýdenní stáž ve vyhlášené restauraci Elements v městečku Bidart. Když se vrátil, okamžitě mu bylo jasné, že touhle cestou chce jít a začal plánovat další bezplatnou(!) stáž, teď už u michelina, konkrétně v pařížském restaurantu L'Ami Jean. Než vám prozradíme, že druhou štací byl dvoumichelinský podnik The Jane v belgických Antverpách, kde během měsíční stáže zhubl 12 kilo, musíme vám popsat, jak tyhle studijní cesty fungují. Pošlete svůj profesní životopis třeba do desíti michelinských restaurací, kam nabídnete svoje služby - ve skutečnosti chuť se přiučit naprosto zadarmo, bez nároku na výplatu. Navíc se na svoje náklady musíte dopravit a ubytovat. Taková stáž řekněme na 3 týdny vás vyjde na něco mezi 50 až 80 tisíci. Tomu se říká 'investovat do sebe'. Úžasný přístup! A právě v těchto dnech Láďa plánuje další výjezdy. Už teď ví, že někdy ke konci roku bude pronikat do tajů nordické kuchyně, a to v jak jinak než michelinských kuchyních kodaňského 108Restaurant a dále ve finských Helsinkách, v podniku zvaném Restaurant Grön. Takových pracovních výletů chce udělat ještě deset až patnáct. Někdy za 3 až 4 roky by jeho snažení mělo vyvrcholit otevřením vlastního podniku. Líbilo by se mu v něm snoubit severskou a českou kuchyni. No, na pětadvacetiletého kluka je to dosti jasná představa o budoucnosti, tomuhle musíme zatleskat.
Jo, a to ještě pracuje na dopsání svojí první knihy - temně psaný fiktivní kriminální příběh, na čemž dělá už od šestnácti let a děj pořád a pořád přepisuje, upravuje...
Tak se necháme překvapit, kam budou kroky odhodlaného Ladislava Rozenského směřovat. A těšíme se i na bratra :-)