Jesenická stopa Tomáše Javůrka ve švýcarském CERNu

10.01.2020

Můžeme si hryzat nehty, že jsme přišli o tak kvalitního člověka, můžeme se bít v prsa, že jsme světu dali tak kvalitního člověka, zvolený úhel pohledu je na nás. On to stejně vidí po svém: "Jeseník mi dal hodně. Jakési fluidum, které se táhne z vrcholů hor údolím až dolů do města, je snad patrné i nezasvěcenému návštěvníkovi. Za pochmurného počasí je to surová ponurost, za dobrého podmaňující melancholie.".
Tomáš Javůrek (pro přátele Javor) je prototypem jedince předurčeného k úspěchu, kterému ale jde svojí pracovitostí docela naproti. Už od dětství hodně sportoval, na běžkách válel za jesenický Fenix Ski Team, později i za Nové Město na Moravě, ale při všem tom závodění neustále makal i ve škole, kde ho enormně bavila matematika. Dodnes ho trochu mrzí, že ho na jesenickém gymnáziu nezastihla robotika, kterou tam rozbíhal jeho táta, dnes mimo jiné ředitel školy. Každopádně sport a matika, kterými se zabýval v dětství, jej provází i v současnosti. Vraťme se ale ještě do školních let.
Sluší se zmínit, že ho lákali do Bílovce na matematický gympl, chtěli ho v Jilemnici na sportovní gympl. On zůstal patriotem, na GymJes rozvíjel svoje matematické dovednosti, jezdil na matematické olympiády (několikrát vyhrál krajské kolo, na republice byl 10.), až se z toho vyprofilovala přihláška na 'matfyz' (Univerzita Karlova). Jedna z prvních vzpomínek na vysokou se pojí s lekcí, kterou pro něj byl vyhazov z první zkoušky. Že si z toho vzal ponaučení, potvrzuje fakt, že VŠ naprosto s přehledem udělal, dokonce už v průběhu bakalářského studia se dostal k práci v CERNu (Evropská organizace pro jaderný výzkum). Po magisterském studiu na Karlovce následoval úspěšně složený doktorát v německém Freiburgu. Oborově to stále byla částicová fyzika.
A pak přišlo laso ze Švýcarska. Tomáš se přestěhoval do Ženevy, kde ve zmíněném CERNu nastoupil do oddělení IT jako vědecký pracovník nebo spíše programátor a začal se starat o data a jejich správnou distribuci a replikaci. Později se dostal přímo k vývoji softwaru. Nyní se snaží o to, aby daný program uměl reagovat na normální psanou řeč a dosti maká na tom, aby byl dobrým 'ajťákem', protože si uvědomuje, že technologie jsou a budou tím, co ho minimálně ještě nějakou dobu bude živit. Ačkoli Tomáš začíná pokukovat po učitelování, které ho enormně zajímá. Holt, nezapře, že pochází z učitelské rodiny :-) Ale tohle jsou plány na později, teď se plně koncentruje na zajímavou práci v CERNu a pomaličku vytváří podmínky na případný přesun/návrat rodiny do Česko-Slovenska. Pravděpodobně do druhé jmenované země, odkud pochází Javorova manželka. Ostatně na Slovensku absolvoval i dvouleté studium mezinárodního horského průvodce, což zase je reminiscence na jeho dětství strávené v Jeseníkách.
Tomáš vede skvělý život, hrozně to z něj vyzařuje. Pak tolik nepřekvapí, jak stručně a trefně to glosuje on: "Mým snem bylo dostat Nobelovku za fyziku, což se zatím nedaří. Do práce běhám, nebo jezdím na kole z úpatí hor, kde bydlím se svojí rodinkou, dvěma slepicemi, kočkou a dalšími zvířaty, které nikomu nepatří. Jsem manželem nejkrásnější ženy na světe, otcem nejmilejší dívenky ve vesmíru. Můj původ a srdce leží v Jeseníkách, moje budoucnost a sny v Nízkých Tatrách.".
Tak co, jeseničtí studenti, chystáte se někdo jít v Tomášových šlépějích směr CERN? Ta cestička je prošlápnutá, už víte, že to jde.