Basket není všechno, ví Honza Lipový

Dneska jsme možná blízko k naplnění jinak zcestného hesla "sportem k trvalé invaliditě", protože v tomhle příběhu stojí dost v popředí zranění, jež zastavilo nadějnou basketbalovou kariéru Honzovi Lipovému. Skeptici, neradujte se, i tak to končí (spíše pokračuje) happy endem. Ostatně to je to, co zdobí sportovce - houževnatost.

Honza se narodil o rok později než naše největší basketbalová hvězda Tomáš Satoranský, se kterým pravidelně sváděl souboje v mládežnických soutěžích. Tak našlápnutá byla jeho dráha profesionálního sportovce. Začalo to ale mnohem dříve, v šesti letech, kdy kolem dětského basketu v Jeseníku skákal pan Jurník, později se přidal taky Honzův táta. To bylo ještě ve stařičké sportovní hale. Prakticky vždy Honza soutěžil se staršími kluky, klidně i o tři roky. To jsou pak dvě možnosti, buď vás to posune, nebo odradí. Jeho to posunulo a to tak, že už někdy v osmé deváté třídě, když chodil na jesenický nižší gympl, hostoval v Šumperku. Ten tehdy hrál I. ligu a pro Honzu to znamenalo dojíždění na tréninky linkovým autobusem, vožení na zápasy zajišťovali rodiče.

V pubertě přišla první krize, kdy trošku hrozilo, že Jan s basketbalem skončí. Ale jak to tak bývá, zafungovala podpora rodiny, a taky dva vydařené zápasy proti Prostějovu, tradičním basketbalovém městě. Jeho výkon zaujal trenéry soupeře, vzápětí na stole přistála nabídka přestupu na sportovní gymnázium do města módy. Následoval obtížný přesun z Jeseníku, ze kterého se mu ani za mák nechtělo, jenže vášeň k basketbalu byla silnější. Po sportovní stránce přišlo snové období. Stal se oporou juniorského družstva, s nímž získal i titul vicemistra ČR. Dokonce nastupoval za reprezentaci, se kterou vyválčil senzační stříbro z mistrovství Evropy kadetů. Ve statistikách bude u jeho jména už navždy svítit také start mezi chlapama BK Prostějov, nynějšího týmu BK Olomoucko.

Když Honza Lipový kroutil v repre třetí sezónu, ozvalo se léta přetěžované koleno. Vyžádalo si prakticky okamžitou operaci. Rekonvalescence byla pomalá a on jako nastávající maturant v hlavě začal více řešit svoji budoucnost. Najednou se ukázalo, že tělo sportovce není "nesmrtelné" a bylo třeba připravit plán B.

Ještě se vrátil na palubovku, hrál I. ligu za VŠ báňskou, kam dle rodinné tradice nastoupil ke studiu obchodu a marketingu. Studoval, trénoval, zase studoval, hrál zápasy..., jenže když někdy po bakalářských zkouškách přišlo další zranění, cosi se v něm zlomilo a on naplno upřel myšlenky na školu a svou profesní dráhu bez basketbalu. Zakousl se do toho a 2x kvůli sbírání zkušeností odjel v rámci programu Work and Travel do Spojených států amerických, kde brigádničil ve fast foodu nebo jako prodavač upomínkových předmětů, o rok později prodával plážové oblečení.

Během psaní diplomové práce dostal nabídku na zpracování jedné analýzy trhu pro e-learningovou výuku, což ho jako téma velmi oslovilo. Stalo se mu to, co se prostě stává těm dobrým a připraveným, díky té analýze dostal od společnosti Scholasticus nabídku, které ihned po státnicích využil. A dneska je tam obchodním ředitelem! Firma se zabývá poskytováním vzdělávacích a hodnotících řešení pro soukromé a státní organizace, Honzovou misí je dostávat službu taky do malých a středních firem, což by mohlo využít také pár společností zde na Jesenicku. S positivJE ho máme v plánu pozvat na některý z workshopů, až Česko zkrotí koronavir.

Dnes Jan žije s manželkou v Přerově, kde si postavili dům. Do Jeseníku se ale snaží jezdit co nejčastěji, velmi pozorně sleduje renesanci jesenického dětského a mládežnického basketu.

#basketbaljesenik #basketjesenik #jesenik #gymjes #gymnaziumjesenik #bkprostejo #bkolomoucko #basketbalsumperk #workandtravel #vsbanska #scholasticus #prerov #tomassatoransky