Primářka nemocnice Helena Kučerová přibližuje fungování medicíny v jesenické nemocnici

Od 1.ledna je primářkou interního oddělení jesenické nemocnice MUDr. Helena Kučerová. Lékařka původem z jižních Čech v Jeseníku léčí od roku 2001. Při příležitosti jejího posunu do nové pozice a při 10. výročí působení skupiny AGEL v Jeseníku, jsme se paní doktorky zeptali na její obor.
Dost odborné povídání vás zavede do zákulisí jesenické nemocnice a možná vám otevře oči nad komplexností dnešní medicíny.

Paní doktorko, řekněte nám, jak jste se ocitla v Jeseníku?
Narodila jsme se na Šumavě, kde jsem i vyrostla. Lékařskou fakultu jsem vystudovala v Brně, kde žila moje babička. Po ukončení fakulty jsem nikdy netoužila pracovat na klinice, kam chodí pacienti již s hotovou diagnózou. Stejně tak jsem nikdy nechtěla být úzce vyselektovaný odborník na úzkou specializaci interny a na zbytek diagnóz mít za zády ansábl konsiliářů.
Úplně mi nesedlo první angažmá v okresní nemocnici blízko Brna, protože jsem nechtěla denně ztrácet dvě a půl hodiny dojížděním. A protože potřebuji mít ke svému každodennímu životu přírodu na dosah, rozhodla jsem se hledat novou pracovní výzvu. Od roku 2001 si ji plním tady v Jeseníku.

Proč jste si zvolila právě internu.
Hlas internistů byl vždycky hlasem poradním. Pokud pacient chce zotavení, naslouchá našim slovům, pak měníme naší předvídavostí osudy a budoucnost rodin. To je na interně krásné. Přiznávám, že pro mladého absolventa představuje okresní interna hodně hluboké a studené vody. Pokud ale máte dobré vedení, vytrváte, máte možnost se vzdělávat, získávat rozhledy, pak se vám postupně dávají do souvislostí jednotlivé interní podobory a zjistíte, že všechno do sebe zapadá a logicky funguje.

Omlouvám se za laické dotaz, ale není interna, oproti některým dynamickým oborům, pro mladého člověka trochu nuda?
Mohu pár případů? Koncem minulého roku jsme přijali mladého muže. Týdny trvající váhový úbytek, chudokrevnost, teploty a chudý plicní nález na snímku plic. Za 4 dny jsme měli diagnózu HIV+.
2 roky zpátky rovněž v povánočním čase jsme hospitalizovali seniora s tytéž symptomy. U něj byla v naší laboratoři do dvou dnů stanovena diagnóza malárie.
Před půl rokem jsme přijali mladou ženu. Náhlá zmatenost, agresivita, doposud zdráva. Jakou byste tipovali diagnóza: cévní mozková příhoda, neuroinfekce, krvácení do mozku nebo drogy? Byla to akutní nově zjištěná schizofrenie.
Jindy symptomy navádějící na hrůzostrašné hematoonkologické diagnózy vás přivedou před dveře revmatologa. Stále si myslíte, že je okresní interna nudný obor?

Jak řešíte komplikované pacienty?
Úzce spolupracujeme s olomouckou fakultní nemocnicí a tím, že jsme součástí agelovských pracovišť, máme situaci daleko jednodušší. Za tu dobu, co na interně působím, vím, na koho se obrátit a naše kontakty jsou již na přátelské úrovni. Smažíme se si vzájemně vypomoct a péče o pacienty je komplexní. Antibiotickou léčbu či komplikované recidivy konzultujeme s laboratořemi ve Šternberku a v Ostravě. Složité gastroenterologické pacienty předáváme do Vítkovic. Velmi dobře funguje vstřícnost s onkologií v Novém Jičíně. Závažné kardiologické diagnózy posouváme do Třince. No a v neposlední řadě mi lékové interakce zkoukne můj manžel, farmaceut v lékárně Jesenii.

Občas jsou slyšet nespokojení pacienti nebo jejich rodiny.
V naší nemocnici je základní lůžkové péče interny, chirurgie, gynekologie, pediatrie a oddělení LDN. Najdete u nás útulnou porodnici, s rodinným přístupem a důrazem na individuální péči.
Fungují ambulance kardiologa, nefrologa, diabetologa, neurologa, hematologa, ortopeda, urologa. Snímky od radiologů máme popsané do hodiny od jejich provedení.
Taková péče není samozřejmá pro každou periferii, dokonce ani pro města, kde se samotný pacient bez rodiny v kolosech budov ztrácí.

Co považujete ve vaší práci dále za důležité?
Zakládám si na slušných mezilidských vztazích na pracovišti. Jednak se v pohodovém kolektivu odvede daleko víc práce, jednak se minimalizuje chybovost.

Na závěr nám prozraďte, jak po těžkých dnech odpočíváte?
Odpočívám ve své krásné zahradě, ve zdejších horách a na koncertech zdejší jesenické ZUŠ. Když vidíte 5-ti leté dítě, které začíná hrát na nástroj mnohdy pomalu větší než on sám, ale každodenní podporou rodičů a učitelem, který v něm hodinu co hodinu ten oheň zažehává víc a víc, až za několik let je z něj téměř profesionální muzikant, jsou to hezké večery.

Kamil Kavka