Příběh šípkového vína vyšlapali Roman Šerák a Šárka Vybíralová po kolena ve sněhu a v mrazech

Znáte ten předobraz klasického podnikatelského úspěchu – kanceláře, zaměstnanci, excely s rostoucími tržbami a výkonnostní grafy? Tak přesně tohle v dnešním příběhu nehledejte. Podnikání Romana Šeráka a Šárky Vybíralové se neodehrává v open spacech, ale v přírodě Jeseníků, ve výrobně v České Vsi a nezřídka svede oba zakladatele k lahvi vína. A přesto – nebo možná právě proto – je jejich příběh výjimečný.

Začalo to v prosinci 2011. Venku -15 °C, sníh po kolena, v batohu termoska s rumem. Roman se Šárkou se tehdy vydali do kopců kolem Jeseníku sbírat šípky – ne kvůli čaji, ale aby zkusili vyrobit první várku domácího šípkového vína. Věřili staré lidové moudrosti, že nejvíc cukru má šípek právě po přemrznutí. Poškrábané ruce, 18 kg bobulí a první kvašení v malém kamrlíku na lázeňské ubytovně. O pár měsíců později rozdali první lahve přátelům. A ti? Byli nadšení.

Kolem roku 2008 se Roman rozhodl opustit svou dosavadní IT kariéru, během níž působil sedm let na Městském úřadě v Jeseníku a poté v Priessnitzových lázních. Následující tři roky se věnoval profesi maséra. Právě tehdy poznal Šárku, která se stala jeho partnerkou v životě i v podnikání.

Když jim ochutnávky prvních vín přinesly pozitivní ohlasy, rozhodli se to zkusit "ve větším". Ne že by měli byznys plán. Spíš nadšení, víru ve svůj produkt a chuť dělat věci po svém. Prvním milníkem byla crowdfundingová kampaň na Hithitu. První platící zákazník? Místní kavárna Ennea a nikdy to Eleni Akritidu nezapomenou. Kromě toho objížděli trhy, zkoušeli sirupy, omáčky, ale postupně si potvrdili, že jejich síla je ve výrobě vína a jeho přímém prodeji.

Základem značky Šípkové víno je respekt k přírodě, tradičním postupům a osobnímu přístupu k zákazníkům. Ačkoliv dnes v nabídce najdete přes 17 druhů ovocných a bylinných vín – od malinového, borůvkového a rakytníkového až po konopné nebo čokoládové – všechno vyrábí stále jen Roman a Šárka. Sami dva.

Nepřijímají zaměstnance, nenafukují výrobu, nehoní se za expanzí. Vědomě si udržují podnikání v takové míře, aby ho zvládli vlastníma rukama. A tím si chrání nejen kvalitu vína, ale i svůj osobní klid.

I přesto se jejich víno dostalo do Billy, později i do Lidlu nebo vybraných prodejen Coop. Spolupráce s obchodními řetězci jim přinesla nejen větší odbyt, ale i žádoucí publicitu, kterou sami aktivně nevyhledávají. Nechtějí být velká firma. Chtějí být spokojení lidé, kteří dělají dobrou věc.

"My máme ty nejlepší nápady většinou někde na dovolené nebo večer u lahve vína," směje se Roman. A není to jen vtip – ve skutečnosti se tím řídí. Neplánují růst podle tabulek, ale jdou naproti tomu, co jim život přinese. Třeba i to, že v září přišly povodně a voda se zastavila půl schodu před jejich výrobou. Nepanikařili. Přijali to.

Jejich filozofie podnikání je jednoduchá: dělej věci poctivě, v souladu se sebou – nežij kvůli firmě, ale měj firmu, která ti umožní žít. A právě díky tomuto přístupu si udržují zdravý balanc. Mají dost peněz, aby se uživili, a spoustu svobody, aby si mohli užívat života.

Jejich příběh je odpovědí pro všechny, kteří vnímají podnikání jako cestu k nezávislosti. Nemusíš mít zaměstnance, kanceláře, obraty v milionech. Můžeš být pár, dělat, co tě baví, a být velmi spokojený.

Kamil Kavka