Marek Pavlík zítra odstartuje 48. ročník Zlatohorského trekingu

Vloni převzal Marek Pavlík otěže zavedeného říjnového pochoďáku Zlatohorský treking. Před zítřejším startem na celkem pěti trasách (25 km noční, a pak denní 50, 25, 15 a 5 km pro kočárky) jsme se Marka zeptali, jak náročné je akci věhlasem překračující Zlatohorsko, ba celé Jesenicko, uspořádat a on se rozpovídal.

Ještě než se začtete, popřemýšlejte seriózně, jestli byste se zítra nemohli do Zlatých Hor na některou štreku vypravit. 

Marku, vím, že ty šéfuješ akci teprve krátce, ale co bys nám řekl o historii Zlatohorského trekingu?
Tak rozhodně, že patří mezi nejstarší a největší turistické akce v regionu. Pochod založili nadšenci ze zlatohorského turistického klubu už v roce 1978 a pokud dobře vím, tak od té doby nebyl vynechán ani jeden rok. I když po revoluci to byl docela úpadek, než se pochodu chopila parta nadšenců, kterých bylo v prvních letech víc než účastníků. Proběhlo i několik pokusů nabídku aktivit rozšířit, jako třeba cyklotrasy, ale pak se vše víceméně ustálilo ve formátu, na kterém to i vzniklo. Tratě 15, 25 a 50 kilometrů, ke kterým přibyla krátká 5km kočárková varianta a také Noční šichta, což je stejná trasa jako 25 km, ale vyráží se ve 3:00 ráno. Už od počátků se drží tradice, že je na stanovištích pro účastníky něco nachystáno a o to se snažíme dodnes.

Ty šéfuješ organizačnímu týmu podruhé, překvapilo tě na přípravě prvního ročníku pod tvojí taktovkou něco?
Překvapilo mě toho hodně. Nejdřív časová náročnost přípravy celé této akce a pak povodně, které přišly v půlce září (treking bývá tradičně první říjnovou sobotu). Dokonce se na chvíli přikradly myšlenky, jestli bychom akci neměli zrušit a z mnoha stran nám to bylo i doporučeno. Po několika zprávách, kdy nám lidé psali, že by si po těch týdnech v bahně a zmaru rádi "odfoukli" u něčeho normálního, bylo rozhodnuto. Trasy jsme osekali a přeplánovali. No a pak přišla první říjnová sobota a celý den nám propršel. Nicméně to zvládli jak organizátoři, tak i ta hromada srdcařů, kteří se nezalekli a přišli.

Na co se můžeme letos těšit, jsou nějaké překvapení či novinky?
Žádná velká překvapení nechystáme, protože se zatím sami seznamujeme se všemi prvky organizace. Oproti loňsku se ale účastníci mohou těšit na stánky s indonéskou kuchyní a sušeným masem v místě startu/cíle. A také pro nás otevře kiosek v parku Sanatoria Edel a na Petrových boudách. Aby to nebylo jen o jídle, tak Klub přátel Zlatých Hor pro naši akci otevře tkalcovské muzeum v budově vlakového nádraží. A každý, kdo přijde se určitě může těšit na skvělou atmosféru, která se pochodu drží už dlouhá léta.

Kolik lidí se na organizaci takovéto události podílí a jak složité je ten tým poskládat?
Je nás opravdu hodně. Dohromady to budou desítky lidí, bez kterých se neobejdeme. Na plánování, domlouvání a obíhání všeho možného před trekingem je nás asi 5. Během samotné akce se přidává tým startérů, techniků a zlatohorských skautů.

Zrovna skauty je potřeba vyzdvihnout, protože treking spolupořádají už téměř 30 let. Obsluhují všechna stanoviště, a to za každého počasí, což je někdy dost kruté, bavíme se o první říjnové sobotě na horách. Jejich vedoucí je taky jedním z hlavních dlouholetých pořadatelů.

Jak složité je postavit trasy, tj. povolení apod.?
Trasy se snažíme neměnit a držíme je poslední roky stejné. I když zrovna loni si povodně vynutily největší jednorázovou změnu za poslední léta. Trasy vedeme po klasických turistických značkách, a protože Arcibiskupské lesy jsou naším partnerem, domluvit se není naštěstí velký problém.

Kdybys měl nalákat nového účastníka na jednu konkrétní část trasy, která by to byla?
Samozřejmě nádherných úseků je tam spousta, ale můj srdcový je na trase 25 km. Od Táborských skal přes Starohoří až na Hornické skály. Kombinace výhledů, skal, propadlin a smrkových lesů.

Ty sám některou trasu půjdeš nebo ti to povinnosti nedovolí?
Letos si ještě netroufnu a budu tam, kde mě bude potřeba. V příštích letech bych ale chtěl.

Kamil Kavka