Javornická Klára Ketnerová oživuje kraj Rychlebských hor

Učí v dramaťáku na ZUŠkách v Javorníku i Jeseníku, ale aktuálně podává důkaz o tom, že když se spojí talent s vášní a navrch se přidá láska k rodnému kraji, podaří se naprosto výjimečné věci. Kromě zmiňované práce s dětmi totiž Klára Ketnerová stojí za pěkným lokálním projektem - sepsáním zpěvníku Rychlebských hor.

Ve spolupráci s hudebníkem Vítem Hanulíkem a nadanými zpěvačkami Karolínou Kmeťovou a Evou Danielovou Klára připravila 15 nových písní rychlebského kraje, které se začínají jako lavina šířit Jesenickem. Chceme o tom vědět víc.

Prozraď nám, kdo je Klára Ketnerová?
Pocházím z Javorníku, kde i v současné době bydlím se svou rodinou. Jsem vystudovaná divadelní lektorka, učím literárně-dramatický obor na dvou základních uměleckých školách, v Jeseníku a v Javorníku. Pracuji s dětmi od pěti do osmnácti let a těší mě, že mnohé z nich reprezentují náš okres na krajských i celostátních divadelních přehlídkách. Během pandemie jsme založili improvizační skupinu ODEMKNUTO, která baví diváky po celém okrese a vedu také amatérský divadelní soubor DIVA.BANDA.

Jak jsi se dostala k hraní a divadlu?
Už jako malá jsem milovala divadlo, věnovala jsem se mu na ZUŠ Javorník a později i na gymnáziu ve Šternberku, kde si mě všiml profesor českého jazyka a dal mi příležitost hrát ve studentském souboru, což mě zásadně nasměrovalo. Vystudovala jsem divadlo, film a média na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a posléze dramatickou výchovu na JAMU v Brně. V učení dramatického umění vidím poslání. Je naplňující tvořit divadlo s dětmi a dopřát jim skrze něj objevovat samy sebe i svět kolem.

Žiješ a tvoříš v rodném kraji, co je na Javornicku, potažmo Jesenicku, nejlepší?
Náš domov, Rychlebské hory, neutváří jen nádherné prostředí a příroda, ve kterém žijeme, ale lidé, kterými se obklopujeme. Myslím, že máme obrovské štěstí, jak dobří, milí, vřelí, talentovaní a inspirativní lidé u nás žijí.

Co považuješ za svoje úspěchy?
Osobní úspěch vnímám především ve spokojenosti své rodiny, a ten pracovní ve spokojenosti svých žáků a diváků. To je pro mě ta největší odměna. Věřím, že opravdový úspěch nespočívá v ocenění a uznání navenek, ale v tom, že jsme spokojeni sami se sebou, překonáváme své limity a neustále na sobě pracujeme. Vyhrávat bychom měli každý den sami nad sebou, a když se něco nepovede, není to prohra. Je to zkušenost. Důležité je zvednout se, poučit se a jít dál. A především být k sobě laskaví.

Počin, který mě za poslední dobu velmi těší, je tvorba písní Rychlebských hor. Tam spatřuji úspěch v tom, kolik rychlebských rodáků a nadšenců se do celého projektu nezištně a se srdcem na dlani zapojilo a kolik lidí to navzájem spojilo.

Jak se písně Rychlebských hor rodily?
Před několika lety mě napadla myšlenka, pokusit se navrátit a vytvořit Rychlebským horám tradice. V hlavě mi zazněla první melodie a slova k písni U Sedmi Lánů a další písně už tak nějak přicházely samy. Oslavovaly náš kraj a snažily se zachytit jeho atmosféru.

Když jsem je poprvé zazpívala svým blízkým a kolegům ze ZUŠ Javorník, povzbudili mě, abych v tvorbě pokračovala. Ve stejné době jsem se potkala s Maruškou Krajplovou, která pracovala na tvorbě krojů Rychlebských hor, a tak jsme navázaly okamžitě spolupráci. Ona měla kroje a my písně. Uspořádali jsme koncert pod názvem V tom našem kraji v kroji, který se odehrál v Tančírně. Zaznělo tam tenkrát prvních pět písní. Zpívali je a hráli žáci a učitelé převážně ZUŠ Javorník a několik ze ZUŠ Jeseník. Koncert měl úspěch, lidem se tvorba líbila, tak jsme se rozhodli, že v ní budeme pokračovat a vytvoříme zpěvník.

Na něm jsem intenzivně pracovala dva roky s výborným hudebníkem, mým kolegou, Vítem Hanulíkem. Mezi písně jsme zakomponovali i tvorbu dvou mladých talentovaných rychlebských zpěvaček Karolíny Kmeťové a Evy Danielová. Dále jsem oslovila místní rychlebské umělce, kteří vytvořili do zpěvníku ilustrace. Líbilo se mi, že to bude naše kolektivní dílo. Nakonec vzniklo celkem patnáct písní a zpěvník s názvem Písně Rychlebských hor se mohl vydat.

Minulou neděli proběhl velký koncert v Tančírně v Račím údolí, kde jsme zazpívali všechny písně a zpěvník jsme slavnostně pokřtili. Bylo to krásné, bylo to NAŠE a bylo to ze srdce s úctou k naší domovině, k Rychlebským horám.

Naším přáním je, aby se zpěvník dostal k lidem, do škol a školek v Rychlebských horách, aby se písně s radostí zpívaly. Momentálně probíhá dotisk a dostupný bude opět koncem června, např. v Tančírně nebo na festivalu Blacksphere 28. června ve Vápenné, kde písně nejen zazpíváme, ale budou zde k vidění i nové podoby krojů Rychlebských hor.

Nějak mě žene od malička tendence lidi spojovat, proto mám tak ráda divadlo, a stejně tak to cítím i v tomto projektu. Těší mě, kolik rychlebských srdcařů se do vzniku zpěvníku a obnovy tradic zapojilo. Věřím, že se nám podaří zanechat odkaz i dalším generacím.

Kamil Kavka
Foto (zdroj): archiv Tančírna Račí údolí