Jaroslav Hildebrand - jesenický 'peacekeeper'

01.04.2019

Chtěli jsme napsat příběh českého vojáka, který má zkušenost ze služby v zahraniční misi. Není ale mise jako mise. Každá má svá specifika a paušalizovat nejde. Řádky, které čtete, jsou zaměřeny na konkrétní zkušenost z působení v mírové misi OSN.
Na úvod si řekněme něco málo o Jardovi. Narodil se v Javorníku, nicméně od čtyř let žil v Jeseníku, kde strávil normální dětství. Z běžného stereotypu tehdejší doby výrazněji vybočil snad jen tím, že závodně a dosti úspěšně reprezentoval Jeseník v tanci, konkrétně v rock'n'rollu. Ve své kategorii patřili společně se svou partnerkou k tehdejší české špičce. Po absolvování základní školy ho osud nasměroval k budoucí profesi vojáka z povolání. Vystudoval postupně vojenskou střední a vysokou školu v oboru strojírenství, konkrétně leteckou a raketovou techniku. Po studiu (rok 2006) sloužil postupně v Plzni a Praze na leteckých základnách Armády ČR (AČR). Po celou dobu zajišťoval provoz vojenské letecké techniky z řad pozemního leteckého personálu ILS (inženýrsko-letecké služby). V současné době působí na Agentuře logistiky ve Staré Boleslavi a podílí se na logistickém zabezpečení provozu letecké techniky AČR na centrální úrovni.
To, co zaujalo nás, je Jardova nedávná (2017-2018) účast v působení mezinárodních jednotek v rámci mírové mise OSN ve Středoafrické republice - MINUSCA. Obecně lze říci, že mírové mise OSN jsou diametrálně odlišné od misí, ve kterých naši vojáci v rámci AČR běžně slouží. Jde o misi mírovou, tedy beze zbraně. Při plnění svých povinností se tedy musel zcela spolehnout na zajištění bezpečnosti ze strany ozbrojených jednotek OSN. Nebylo to lehké s vědomím, že působíte v zemi, která je považována za jednu z nejnebezpečnějších lokalit na Zemi a kde území ovládají povstalecké ozbrojené skupiny a ve městech panuje vysoká míra kriminality. Jarda zastával pozici vojenského pozorovatele OSN, kdy v mezinárodním týmu čítajícím 7 osob v oblasti kolem města Bangassou a v hlavním městě Bangui plnil úkoly dle potřeb velitelství mise a v souladu s jejím mandátem. Šlo především o monitoring bezpečnostní situace v oblasti odpovědnosti daného týmu, o komunikaci s místním obyvatelstvem a dohlížení nad dodržováním základních lidských práv a svobod. Dle Jardových slov a poutavého vyprávění to byla nelehká zkušenost. Člověk se musel vyrovnat ze dne na den s mnoha negativními vlivy a faktory. Ať už jde o skokovou změnu klimatu, kulturní šok, nové neznámé prostředí nebo v neposlední řadě odloučení od rodiny, přátel a lidí, na kterých vám nejvíce záleží. Ve Středoafrické republice strávil třináct měsíců a své působení považuje za velice dobrou zkušenost, která mu dala nové obzory a prostor k pochopení, jaké štěstí máme, že žijeme v bezpečném a dobře fungujícím státě.
Jaroslav by rád poděkoval své ženě Pavle za její toleranci a podporu. Starat se o dvě malé děti, syny Honzíka (5) a Davídka (3) po dobu absence táty, bylo jistě velkou výzvou a náročným obdobím. Bez podpory rodin by mnoho vojáků na mise nejezdilo.
Tak lidi, ruku na srdce a respekt borcům v maskáčích s českou vlaječkou.